𝔽𝔸𝕄𝕀𝕃𝕐 ♡︎ [ 𝙏𝙊𝙉𝙔 ]

》7《

Jsem tak šťastnej že budu táta, ani nevíte jaký je to krásný pocit.

T: ,,A je to jistý?"

K: ,,A-ano"

Te: ,,Sestřičko moje gratuluji"

Přišla blíž k nám Terka a objala Klárku.

K: ,,Děkuji"

Te: ,,Tobě taky Tony"

T: ,,Jojo děkuju"

K: ,,Že mi tohle Tony už nikdy neudělaš?"

T: ,,Neudělám slibuju"

Pohled Klárky
K: ,,Děk..."

Zarazila jsem se protože mi přišla zprava od neznámého čísla. Přečetla jsem si to a myslela jsem si že to nerozdychám, začala jsem hrozně brečet, nevěděla jsem co mám v tuhle chvíli dělat.

T: ,,Zlato? Co se děje?!"

K: ,,P-petr jel za svými rodiči s malým a-a po cestě měli nehodu"

T: ,,Zlato to mě moc mrzí nevíš jak jsou na tom?"

K: ,,Petr bude mít velké následky a přežije a..."

T: ,,A?

K: ,,Ale Adámek nepřežil!!"

Začala jsem brečet víc, ta bolest v srdci byla neuvěřitelná.

T: ,,To mě strašně mrzí, můžu něco udělat?"

K: ,,Asi jen to aby jsi mě nechal chvilku samotnou"

Šla jsem do místnosti kde měl pokoj Adámek.

T: ,,Dobře nechám dojedeme zatím s Terkou nakoupit ano?"

K: ,,Dobře"

Zavřela jsem dveře od pokojíků a sedla si do prostřed mistnosti. přihlížela jsem si celou místnost a pořád brečela.
Vůbec nevím co mám dělat.
Po hodince přijel Tony s Terkou a já pořád seděla ve prostřed místnosti.

T: ,,Klárko pojď se najíst"

K: ,,Nechci"

Slyšela jsem otevírání dveří, ale neotočila jsem se.

Te: ,,Klárko prosím tě pojď se najíst to malé to potřebuje...pojď Kláro"

V tichosti jsem se zvedla a šla s Terkou do kuchyně, byl tam Tony a vybaloval věci na lince.

Dnes kratší a možná ještě dnes další.