Mr. Cold 2

11.

Probudila jsem se brzy ráno, ale moc jsem toho za tu poslední noc nenaspala. Neustále jsem se budila z jednoho a toho samého snu. Zdálo se mi o něm, o Harrym. V tom snu jsme seděli všichni společně i s Benem u jednoho stolu v krásném domě a jedli jsme snídani, kterou jsem pro nás nachystala. Všichni jsme se smáli a Harry si s Benem horlivě povídal a Ben ho nazýval svým tátou. Byl to šťastný sen, nebyla to noční můra, ale pokaždé co jsem se probudila, mě zamrazilo. Ten sen se mi zdál za celou noc celkem třikrát a byl pokaždé úplně stejný. Vypadali jsme šťastně. Harry se potom vydal do práce a vzal s sebou i Bena, aby ho odvezl do školy. Rozloučili jsme se ve dveřích polibkem a potom pohladil mé veliké bříško. V tom snu jsem byla těhotná. Odjeli a potom jsem se probudila. Byla jsem celá zpocená, a proto jsem se rozhodla, že je už zbytečné se snažit znovu usnout. Nechtěla jsem mít ten sen i po čtvrté...
Bena jsem vzbudila tak, abychom vše v klidu stihli a doprovodila ho do školy než jsem se vydala opět do práce. Dnes se chtělo Benovi o něco víc než minule a vypadalo to, že se i celkem těší, za což jsem byla moc ráda. To samé se však nedalo říct mně. Po tom incidentu včera s Harrym jsem už od rána nervózní a ještě k tomu ten až moc podrobný sen. Je to hrozné, leze mi to na nervy. Není lehké se celý den před Benem přetvařovat a dělat, že se nic neděje... Vejdu do mé kanceláře, dnes jsem tady o pár minut později, protože nebylo možné městem plynule projet. Naštěstí si toho nikdo nevšiml a nikdo mě nesháněl. Sotva si však sundám kabát, dveře mé kanceláře se otevřou a já se s pozdvihnutým obočím otočím.

,,Dobrý den, slečno Wattsonová, omlouvám se, že jsem sem k vám tak vpadla, ale chce s vámi mluvit pan Christ,, řekne mladá žena, která naléhavě stojí ve dveřích.

,,A vy jste?,, poukážu na to, že se mi vlastně ani nepředstavila. Ráda bych znala lidi, se kterými budu pracovat.

,,Daria, jsem jeho asistentka,, odpoví a vypadá trochu zaskočená. Musím říct, že na mě působí velmi roztržitě a nesoustředěně, nevypadá to moc dobře a určitě to nedělá dobrý a profesionální dojem, ale koneckonců, má asistentka to není.

,,Dobře, za chvíli za ním přijdu,, řeknu klidně a odkládám si svůj kabát na věšák.

,,Ale... Máte přijít hned,, pokračuje poněkud rozrušeně a mohu vidět značnou nervozitu v jejích očích.

,,Nebojte se, stihnu to,, odpovím a přikývnu s náznakem, aby odešla. Ještě chvíli tam jen tak stojí a bojuje sama se sebou jestli mi ještě něco říct nebo ne. Po chvíli se však rozhodne dále mlčet a odejde. Jen doufám, že nemám žádný problém, to bych se tady moc dlouho neudržela... Vytvořím na tváři klidný a vyrovnaný výraz a vydám se rovnou do kanceláře mého šéfa. Jsem mírně nervózní, protože nevím co mi chce říct, ale snažím se to nedat najevo.

,,Dobrý den, chtěl jste se mnou mluvit?,, začnu ihned když po zaklepání na jeho dveře vejdu do kanceláře.

,,Dobrý den, slečno Wattsonová, pojďte dál, posaďte se,, pokyne mi s širokým úsměvem a já jsem zmatená. Ne, že by býval mrzutý nebo nedůtklivý, ale dnes má obzvlášť dobrou náladu. Aspoň si to tedy podle jeho výrazu myslím. Posadím se tedy naproti něj a upravím si svou úzkou sukni.

,,Včera jste odvedla výbornou práci. Udělala jste na mě dojem a ne jen na mě. Pan Styles byl s vaší prací spokojen. Dalo by se říct, že jste dokonce kompletně změnila jeho názor na naši firmu,, ani nevím jestli jsem v tu chvíli byla ráda, že jsem takhle zabodovala nebo ne. Chci říct, že jsem samozřejmě ráda, že jsem udělala dojem na mého šéfa, ale za jakou cenu? Vždyť ta schůzka nebyla ani trochu profesionální, vždyť jsme se ani nebavili o detailech, jen to prostě podepsal. Nemyslím si, že je Harry na takovýto postup zvyklý a rozhodně to nebylo nic, o čem by mohl takhle mluvit. Přesto mě ale očividně před panem Christem vyzdvihl a já nechápu proč.

,,Myslím si, že přeháníte, pane,, řeknu a trochu se pousměji, abych zakryla mé nynější rozpoložení.

,,Ale vůbec ne. Právě vám vděčíme za tuto skvělou spolupráci s firmou pana Stylese. Jeho společnost je nejlepší na světě a spolupráce s ním je zkrátka příležitost, která zde není věčně. Pečlivě si firmy, se kterými by měl cokoliv společného, vybírá,, pokračuje dál a já se hluboce nadechnu. Tak nerada se o tom muži bavím.

,,No, děkuji vám, pane Christ,, řeknu a doufám, že je tento rozhovor u konce.

,,Já jsem si vás sem však nepozval jenom proto, abych vás pochválil. Pan Styles pořádá charitativní akci, na které hodlá oznámit spolupráci s naší firmou a já potřebuji, abyste se toho zúčastnila také,, oznámí mi tu nechvalnou novinku a já bohužel nejsem ani trochu nadšená. Zaprvé tam rozhodně jít nechci, protože tam bude on a zadruhé nevím, kdo by hlídal Bena. Nemohu se zúčastnit.

,,Promiňte, pane Christ, ale já mám devítiletého syna. Nemám nikoho, kdo by mi ho večer pohlídal,, řeknu klidně, ale nejsem si jistá, jestli ustoupí.

,,To já vím, slečno, a je mi to líto, ale budete to muset nějak zařídit. Pan Styles trvá na vaší účasti, razantně mi to do telefonu naznačil když mě zval a já bych ho nerad zklamal,, dopoví a mně se na pár sekund udělá černo před očima. Proč trvá na tom, abych tam byla také? Nechci tam být a opravdu nevím, kdo by se postaral o Bena, nemůže být přece večer doma sám. Nemám ale jinou možnost. Tu práci potřebuji.

,,Budu se snažit to nějak vyřešit,, nedobrovolně souhlasím a trochu si povzdychnu. Proč musí být vždy po jeho? Proč se ho všichni tak bojí? Copak to mu nikdo neumí říct ne? Je to hrozné.

,,Výborně! Já věděl, že je na vás spoleh. Ta akce je zítra v Národním divadle. Začíná to v osm večer a měla byste na sobě mít společenské šaty. Buďte tam prosím včas, stůl budete mít se mnou a s ostatními zaměstnanci z naší firmy,, informuje mě o všem podstatném a já jen přikývnu. Poté se s ním zase rozloučím a vydám se zpět do své kanceláře. Není mi však zrovna do smíchu. Nejenom, že znovu uvidím toho hrozného muže, ale ještě musím zařídit hlídání pro Bena. Nechápu, proč tam musím být a proč Harry chce, abych tam byla. Vím, že jsem manažerka naší firmy a svým způsobem je pochopitelné, že tam budu, ale proč na tom trvá? Nebudu už nad tím radši přemýšlet, musím se hlavně postarat o Bena. A pak mi to došlo... Elizabeth Turnerová! Možná by byla ochotná mi pomoct. Ben se už s Alexem zná, a tak by to pro něj nebylo tak hrozné. Budu stejně pryč maximálně dvě hodiny, víc ne. Zítra ráno na ni počkám před školou a zeptám se jí, jestli by byla ochotna mi Bena pohlídat. Sice ji moc neznám a nejsem ráda, že by byl u někoho cizího, ale vypadala mile. Snad mi pomůže. Nemám jinou možnost.