Růže mezi trním (HP ff)

1. Příjezd

Okované dřevěně dveře se s ostrým zaskřípáním a hlasitým prásknutím rozletí ve chvíli, kdy do Velké síně, slavnostně vyzdobené k přivítání nových studentů, vběhne holohlavý a otrhaný muž. Tím není nikdo jiný, než bradavický školník Argus Filtch. A už si to kulhavě sprintuje jako s větrem o závod směrem ke stolu profesorského sboru. Hnědý kabát s mnoha děrami, který očividně přežil už spoustu let, za ním vlaje jako prapor. Prapor oznamující důležitou novinu. Žáci sedící u čtyř velkých dřevěných stolů otáčejí hlavy k tomu představení. Zvědavé pohledy se střídají s pobavenými úšklebky a síní se začíná rozléhat šum. Každý student má vlastní teorii o příčině této komické situace a každý chce tuto teorii sdělit alespoň jednomu ze svých přátel.
Jakmile se Filtchovi povede doběhnout až ke stolu vévodícímu celé místnosti a prodrat se kolem učitelského sboru až k řediteli Bradavic, začne Brumbálovi sdělovat důvod přerušení pokojné večeře. Šedovlasý profesor jen několikrát pokývá hlavou a pronese ke školníkovi pár slov. Ten se opět rychlým krokem vydá zpět a po chvíli znovu zmizí za dveřmi.
Ředitel vstane ze své pozlacené dřevěné židle a pomalu dojde ke zlatému mluvčímu pultíku ve tvaru sovy s rozepjatými křídly. ,,Ticho!" Zavelí a síní se ihned rozhostí hrobový klid. Všichni žáci obrací své zvědavé pohledy k Albusu Brumbálovi. ,,Právě mi bylo oznámeno, že konečně dorazila nová studentka. Letos zde nastoupí do pátého ročníku a z nějakého mně neznámého důvodu nebyla schopná se dostavit již k dřívějšímu rozřazování do kolejí. Nezbývá nic jiného, než ji rozřadit nyní." Dořekne ředitel a síní se opět rozšustí nedočkavý šepot studentů. V Bradavicích se často nestává, že by noví studenti nastupovali do jiného ročníku, než do prvního a tak je příjezd této dívky velkou událostí. Každý student a každá studentka už má svůj obrázek o možném vzhledu a povaze této slečny. Nejen žáci však podléhají představivosti. I nejeden z profesorů o této dívce mluví. ,,Ticho!" Zavelí opět Albus Brumbál aby utišil neposedné štěbetání.
V tom se dveře opět otevřou, tentokrát o něco pomaleji, avšak jejich skřípavý zvuk se místností rozezní ještě hlasitěji, než předtím. Všichni studenti během chvilky otočí své zkoumavé pohledy za tímto zvukem. Každý z nich se snaží zachytit alespoň střípek osoby, která tam teď stojí.
Dívka se rychlým sebevědomým krokem vydá kolem dlouhých dřevěných stolů směrem k řediteli. Šedomodré oči se jí jemně lesknou a na jejích světlounce růžových rtech si pohrává úsměv. Dlouhé kaštanové vlasy, které z ní vlají jako závoj dodávají jejímu vzhledu jakési zvláštní kouzlo.
Sálem se rozeznívá šepot studentů spekulujících o jejím vzhledu. Některé dívky ji probodávají pohledem a pochechtávají se, jiné ji obdivně sledují. Chlapci ji s úšklebky zkoumají od hlavy až k patě. Někteří se přidávají ke kritizujícím spolužačkám a jiní se nad jejím zjevem doslova rozplývají. Jsou tu však i takoví, kteří mají na tváři šibalské úsměvy a s jistotou v hlase rozhlašují, že se tato dívka jistě zanedlouho stane součástí a ozdobou jejich kolekce. Hlavní otázka večera je ale jasná. Kam tuto dívku zařadí a jaké je její jméno?
    Odpověď dostanou hned ve chvíli, kdy hnědovláska dojde k malému podiu. ,,Elliano, mohla by jsi prosím přijít sem nahoru?" Zeptá se jí Šedovlasý Ředitel přátelským tónem. Dívka vycupitá po malých schůdcích a pomalu dojde k Brumbálovi. Ten jí položí jednu ruku na rameno a začne vyprávět. ,,Toto je Elliana Loreline Rose Grey, naše nová studentka. Nastoupí zde do pátého ročníku." Na chvíli se odmlčí a přejede všechny studenty pohledem. ,,Doufám, že ji vezmete mezi sebe a ukážeme jí pohostinnost Bradavic." Profesor se usměje a poodstoupí kousek od Ellion. ,,Nyní je čas tě zařadit." Řekne klidným milým tónem a pokyne dívce aby si sedla na stoličku, která se objeví uprostřed pódia. ,,Posaď se a Moudrý klobouk ti určí kolej." Dívka si sedne a nechá si na hlavu položit starý, kožený, špičatý klobouk.
    Jakmile ho má usazený na hlavě, začne klobouk mluvit. ,,Hmm... Zajímává slečna. Milá, starostlivá, pracovitá, ale jak se tady dívám si taky velká svéhlavička. Nebojíš se nebezpečí, ale po slávě netoužíš. Hmm... Velmi zajímavé. Nemůže to být nic jiného než..." Klobouk se odmlčí a nakonec vykřikne ,,Mrzimor!"

Doufáme, že jste si 1. Kapču užili a že budete pokračovat ve čtení <3

Ještě chci říct, že po té co jsme dopsaly tuhle kapitolu nám došlo, že nám bude více vyhovovat psát v minulém čase, takže se příště nelekněte.
Lunna&Annie<3