Nečekané shledání

Zima

Střechy domů, obchodů a aut zdobily třpytivé sněhové čepičky. Ve vzduchu poletovaly vločky jak pára nad hrncem a tichou ulicí šel rychlou chůzí muž. Velmi pospíchal, kabát rozepnutý, šála sotva držela na krku a do lehce rozcuchaných skoro až bílých vlasů mu padaly malé sněhové vločky. Nic z toho nebral na vědomí a před tou nejošklivější budovou se zastavil. Otevřel staré napůl zrezivělé dveře bez jediného zavrzání a vklouzl dovnitř.

Ocitl se v malé útulné hale a nechal celý mrazivý večer za dveřmi. Rychle si oprášil z vlasů sníh a nasadil masku,přece jenom nestál o zbožný pohled ženy středního věku, která za pultem znuděně četla jakýsi časopis pro zoufalé ženy bez partnera. Sundal si kabát a šálu a elegantním krokem k ní vyrazil. "Dobrý večer." pozdravil zdvořile, ale dočkal se jen jejího naštvaného pohledu, co jasně značil nevlídnost z toho, že ji vyrušil od článku, který bezpochyby radil jak si najít muže. Místo pozdravu mu podala lístek s číslem sedm a se slovy "Jdete pozdě," ukázala na jediné dveře vpravo. Obdařil ji zářivým úsměvem, čímž ji trochu odzbrojil a vydal se ke dveřím, ze kterých se ozýval tlumený hlas.

Pomalu je otevřel a nenápadně vešel dovnitř. "... nejkrásnější ženu v tomto sále, teda samozřejmě až po moji manželce, drahá." říkal zrovna muž v masce na pódiu, pravděpodobně ministr. Všichni se jeho slovům zasmáli a na pódium vešla krásná žena v jemných krémových dlouhých šatech s rozparkem, celé obecenstvo mohlo tak zahlédnou její dlouhou štíhlou nohu na vysokém podpadku. Přísahal by, že snad každý muž v sále zatajil dech. Přestože měla masku muž ji poznal, poznal by ji kdekoli. Její husté kudrnaté vlasy měla dnes jednoduše sepnute do slušivého účesu a rty lehce zvýrazněné rtenkou. "Děkuji za milé uvedení, pane ministře a vás všechny vítám na prvním charitativním plese tohoto roku." Zacala svou řeč s úsměvem. "Ráda vidím, že se vás tu sešlo nejvíce za předchozí dva roky. Popravdě jsem ani nečekala jak velký úspěch to může mít. Na posledním loňském plesu jsme vybrali dost peněz na to, aby to pomohlo záchranné stanici pro ohrožené tvory a dětskému domovu v Austrálii . I když každý z nás dá málo, dohromady to je dost na to abychom světu pomohli." vydechla "Dříve než zahájíme náš bál ráda bych poděkovala panu ministrovi, který měl velký podíl na přípravě, jeho kolegům, mým přátelům a Vám všem, kteří jste přišli. Pití a občerstvení je samozřejmě zdarma a od deseti hodin začneme s přihazováním. Přeji hezký vecer." zakončila proslov a ladně sešla z pódia.

Muž se křivě usmál nad tou ironií osudu. Vůbec si nezjistil, kdo ten ples vede, ale mohlo ho to napadnout, vždy taková byla. Jen zakrouzil hlavou, narovnal si sako a šel si k baru pro pití. Opřený o pult pozoroval tančící páry na parketu. Sem tam ke svoji nelibosti zahlédl nějakou zrzavou kštici. Nebýt toho, že ho pozval samotný ministr a že zrovna tenhle charitativní ples měl pomoct tam, kde celou dobu pomáhal on, nešel by sem.

Není to tak, že by nechtěl nic přispět, spíš neměl rád akce tohoto typu. Vždy se tam setkal s někým, kdo jim buď opovrhoval nebo naopak na něj koukal s hladovým pohledem. Co si budeme povídat, měl rád společnost žen, ale nikdy s žádnou nestrávil víc jak jednu noc, krom jedné.

Napil se ze své skleničky a užíval si ohnivou whiskey na jazyku. Byl tak ponořený do svých myšlenek, že ani nevnímal židli, která byla vedle něj obsazena, dokud dotyčná nepromluvila. "Dejte mi něco silneho." usmál se, hlas měla stále stejný. "Snad se nemáš v úmyslu opít." ušklíbl se a otočil hlavu jejím směrem. Seděla vedle něj jak opatřená, jeho opravudu nečekala, popravdě nečekala ho už nikdy. Pořádně si ho prohlédla, dokonale padnoucí tmavě zelený oblek, šedá košile a dřevěný motýlek ladící s dřevěnou maskou na očích. Byl snad ještě oslnivější než si ho pamatovala, jeho blonďaté vlasy tentokrát lehce rozcuchané mu dodávaly na kráse, nezvykle opálená pleť na něm působila zvláštním dojmem a pronikavé modrošedé oči jí byly tak známé, že měla pocit jak kdyby je viděla před hodinou.

Snažila se však zachovat klidnou a nic neříkající tvář "To ne, ale mám za sebou náročný tyden." poznamenala. "Pořád stejná a ještě krásnější než si pamatuju." zakroutil hlavou s úsměvem. "To mám brát jako kompliment?"
"Co myslíš?."
"Tady to máte, slečno." řekl barman, když jí podával skleničku na pult. "Tak na zdraví."ťukl si s ní a udiveně pozoroval jak to vypila na ex a lehce se zašklebila.

"Takže stále slečna a ne vdaná paní?" zeptal se a dopil svoji skleničku. "Jak vidíš, prstýnek nenosím." zatřepotala prsty na levé ruce. "Hmmm a jak je to možné?" zeptal se a znovu si ji prohlédl od hlavy až k patě, krajkovaná maska zvýraznila její krásně čokoládové oči a rty přímo nabízely k políbení. Šaty měly decentní výstřih a rozparek odhaloval její nádherné nohy na smrtelné vysokém podpadku. Byla k nakousnutí a kdejaký muž ji pozoroval.

"Asi jsem moc vybíravá." pokrčila rameny. "Musí to být těžké, když máš celou řadu nápadníků." poznamenal s ironii. Nahnul se k ní blíž a zašeptal "Ale já jsem očividně dost dobrý byl." se zatajeným dechem ho pozorovala a nebyla schopna odpovědi dokud jí nepřišel požádat o tanec vysoký vousatý muž se silným přízvukem.
"Smim prrosit?" žena se na něj podívala a zmatený výraz nahradilo milé překvapení. "Ale jistě." obdařila ho úsměvem a společně se vydali na parket.

Muž ji jen zamračeně pozoroval a z nepochopitelného důvodu měl vztek na toho slavného bulharského hňupa, který ji sice na boty nešlapal, ale v tanci byl velmi omezený.

Po konci písničky se však nevrátila neboť si pro ni hned přišel zrzoun, bože jak on ho neměl rád. Nejenom, že byl opravdu příšerný tanečník div ji nezničil boty, ale taky se na ni až nepřirozeně lepil a pořád ji vykládal něco čemu se smála.

Nemohl se na to dívat, přestože byl několik let pryč, několik let ji neviděl, ale cítil to stejně intenzivně jako tenkrát. "Smím prosit?" zeptal se s milým úsměvem jakmile k nim došel. Ani nestihla odpovědět, jelikož ji její taneční partner předběhl. "Co tady děláš?!" procedil skrz zuby. "Žádám o tanec." odpověděl aniž by mu věnoval jediný pohled.

Žena z toho byla v rozpacích, jeho upřený pohled ji přímo probodával a fakt, že ji přišel požádat o tanec ji potěšil. "Tak odprejskni! Jestli sis nevšiml teprve před chvílí začala písnička. Přijď si až skončí." zasycel na něho její dobrý přítel. Nikdy se neměli rádi a ani si nedělala naději, že by to snad někdy bylo lepší. Muž však dělal jak kdyby ho neslyšel a stále se na ní díval s kamennou tváří. "No tak jo." povzdechla si. Zrzek se na ni jen naštvaně podíval, kývl a s vražedným výrazem odešel.

"Divím se, že ještě vůbec stojíš na nahou, když ti je ten ňouma tak podupal." řekl blonďák "Takhle o něm nemluv je to můj nejlepší přítel!" odpověděla ostře, ale z poloviny s ním souhlasila, palce už ji celkem bolely. Pevně ji chytl a nečekaně ji narazil na sebe. "On by očividně chtěl něco víc." zašeptal ji hrubě do obličeje. "Jak jsi na to u všech všudy přišel?" zeptala s udiveně. "Nejsem slepý, lepil se na tebe jak žvýkačka." skoro zavrčel. "Snad nežárlíš..." zasmála se.
"Jaký bych k tomu měl důvod?" zamračil se a udělal otočku.
"Možná ten samý jako před třemi lety." odpověděla.
"Možná." skoro zašeptal.

V tu chvíli začalo hrát tango a svět pro ně přestal existovat.  I slepý by poznal, jak to mezi nimi jiskří, jak po sobě touží. Každý krok, každý dotek, každý pohled byl jak elektrický proud nabitý vášní. Každý v tomto sále na ně jen němě zíral, bylo vidět, že oba mají k tanci blízko.Nebyl zde nikdo, kdo by se jim mohl aspoň trochu rovnat.

S posledním tónem si ji přirazil silně k tělu a jen co popadli dech, věnoval ji vášnivý polibek, po kterém hned odešel neznámo kam.

Žena zůstala strnule stát na parketu nevnímajíc pohledy a tiché šeptaní kolem sebe. Vždy v ní dokázal probudit vzrušení a ač by to v životě nepřiznala po té době se mu to dařilo víc než si pamatovala.

Pomalým krokem se vydala k baru a objednala si sklenku bílého vína. Věděla že kombinovat alkohol není zrovna dobrá věc, ale v tu chvíli to neřešila.

K jejímu štěstí a možná i neštěstí za ní nikdo už nepřišel dokud nezačala dražba. Dražily se celkem pěkné a užitečné věci jako kožená aktovka, poukazy do lázní, sportovních center a na masáže. Poslední věc k drazeni byla dvoutýdenní dovolená v Itálii s rezervací v jednom z nejlepších hotelů. Na to se strhla velká lavina. "Pět tisic!" "Deset!" "dvacet."... "třista tisíc!" ozvalo se sálem a všichni zalapali po dechu. Byla to nejvyšší částka, kterou kdo kdy řekl.

"Třista podruhé, třista tisíc po třetí, prodáno blonďatému pánovi v zeleném obleku."