Léto

690 39 5
                                    

Ve vzduchu poletovali ptáci a pylu bylo všude plno. Mladý muž tentokrat už bez kabátu běžel tou samou ulicí jako před třemi měsíci a těsně než vešel, nasadil si masku. Ženě za pultem nevěnoval ani tu nejmenší pozornost a rovnou mířil do sálu. Zrovna scházela schody z pódia a usmívala se na všechny kolem.

Na nic nečekal a přes všechen dav lidí se vydal k jejich místům u baru a rovnou objednal dvakrát něco silného, tak jako vždy. Nemusel dlouho čekat a židle vedle něj se odsunula. Podíval se tím směrem a než si stihla objednat podal ji skleničku se zlatavou tekutinou. "Nerad to říkám, ale ta červená ti sluší." řekl místo pozdravu a znovu si ji pozorně prohlédl. Červené šaty s tenkými ramínky, které ji končili u krku, ale zase toho odhalovaly moc po straně, vlasy stažené do jemného účesu a černá decentní maska jen podtrhovala její neskutečnou krásu.
"Červená mi slušela vždy." odpověděla, pořádně si ho prohlédla a musela se lehce uchechtnou, nejenže dnes ladili barvami, ale jeho oblek ji velmi překvapil. "Zajímavá volba obleku." prohodila, ťukla si s jeho skleničkou a tak jako vždy ji vypila na ex.
"Líbí se ti? Mám skvělou stylistku."
Povytáhla obočí skoro až na strop "To už máš i osobní stylistku?" Kroutila nechápavě hlavou. "Už to tak bude." Mrkl na ni  a vzápětí zavrčel na zrzaveho muže, který se k nim blížil.
"Pojď tancovat." Řekl možná až moc hrubě a chytil ji pořádně, ale s citem za zápěstí a táhl až doprostřed parketu. "Pospícháš snad?" zeptala se nechápavě nad jeho výstupem.
"Ne." Řekl prostě a udělal s ní otočku.
Mohl si tak všimnout pár vytetovanych srdíček na jejich zádech a krku. Nemusel dlouho přemýšlet, aby mu došlo, co srdíčka značí. Pamatoval si každé misto, kde ji dělal znaménka lásky, každé místo na jejím překrásném těle, kde ji líbal a přiváděl tak do větší agonie.
"Tohle jsi myslela tím víc?" Zeptal se s křivým úsměvem a dotkl se jednoho z mnoha srdíček.
Neodpověděla, přesto mohl v jejich očích zahlédnout smutek.

"Nečekala jsem, že tě ještě někdy uvidím." promluvila po chvíli ticha, které mezi nimi panovalo.
"Bylo na čase se vrátit." Odpověděl. Začala hrát rumba "tanec milenců" nebylo potřeba mluvit, stačily doteky, pohledy, kroky. Jak kdyby si tím řekli vše, co bylo potřeba. Všechen ten čas si vynahrazovali touhle chvílí. Stačilo vnímat, líbat a dýchat. Nic a nikdo nebyl, jen oni dva, hudba a prázdný parket. Víc nepotřebovali, tenhle okamžik, zlom všeho. "Vezmi si mě!" Vypadlo z něj při posledním tónu písně. Místo odpovědi mu dala vášnivý polibek, který mluvil za vše. Poslední políbení a byl znovu pryč. Nechal jí tam stát samotnou napospas těm všem zaujatým pohledům rozjímat nad tím, co to bylo, co se to právě stalo. Vratkým krokem se vydala znovu k baru a objednala si ji tak oblíbené bílé polosladké víno, které hezky ochladilo její horké opuchlé rty. Merlin při ní dnes nestál a byla větší pozornosti než by si přála, jak už od svých přátel, tak snad od všech, kteří tenhle večer přišli. S radostí se před desátou vydala na podium uskutečnit dražbu.

Věděla, že něco koupí, a taky se nemýlila. Poslední k dražení byl pobyt na horské chatě od neznámého dárce. Jakmile byli s přihazováním u 40 galeonů, přihlásil se. "Dvěstě tisíc!" ozvalo se sálem.

"Dvěstě tisíc podruhé, dvěstě tisíc po třetí... prodáno blonďatému pánovi v květinovém obleku."

"Pojď." řekl a vyšel s ní až před budovu, kde ji pevněji chytil a přemístili se.



Ocitli se před krásnou chalupou jak z pohádky. Obloženou pískovými kameny a malou zahrádkou s plno květinami.

"Páni!" vydechla úžasem.
"Půjdeme dovnitř?" zeptal se a šel rovnou otevřít branku. Potichu ho následovala a pozorovala všechnu tu nádheru kolem.

Muž odemkl dřevěné dveře a ocitli se v malé útulné chodbičce. "Něco ti ukážu." Chytil ji za zápěstí a vedl ji nahoru po schodech až se dostali na malý balkón.

"Už vím, kdo byl ten neznámý majitel horské chaty." Zakroutila hlavou s úsměvem na rtech. Výhled to byl opravdu neskutečný. "Když jsi souhlasila, tak chybí už jen tohle." Z kapsy vytáhl krabičku a otevřel ji. Oněmněla úžasem. Zlatý prsten, místo velkého kamene uprostřed, který čekala, byl celý tvořen z kvítků. Padl ji jako ulitý.

Kdekdo by si řekl, jak mu mohla tak lehce odpustit. Pravdou bylo, že zloba na něj ji přešla už dávno. Celou dobu měla jen své zraněné srdce, které se ani nesnažila zacelit. Místo nové lásce se věnovala práci a dobročinným činnostem.

Přesto stále nepochopila, proč tehdá odešel a na stole ji nechal ubohý vzkaz, ze kterého se vlastně vůbec nic nedozvěděla.

Odvrátila pohled od toho krásného prstenu a zahleděla se mu do očí. Jeho bouře ji zamyšleně pozorovala a pak znenadání ji znovu toho večera políbil. Vášnivě si je opláceli.

Nepotřeboval od ní slyšet slova lásky, věděl to od prvního okamžiku, co ji po letech uviděl. Zvedl ji do náručí a vedl ji do ložnice. Švihem hůlky naráz zapálil svíčky a pustil hudbu. Romantické? Možná. Tantra, to je něco víc, něco neskutečného, něco, co dělal jen a pouze s ní. Stáli od sebe pár kroků a jen si hleděli do očí. V tuhle chvíli byly jejich oči, jak otevřená kniha, ve které mohli navzájem číst. Na první pohled možná úplně nudné a pro někoho nepochopitelné. Neměli by se na sebe po letech hladově vrhnout?

Poprvé se pohnula ona. Pomalu si sundala nebezpěčně vysoké podpatky, které byly pohodlné pouze kvůli kouzlu. Švihnutím hůlky si rozpustila účes a s malým zaváháním si sundala masku. Pouze zalapal po dechu. Nečěkal, že by si nechala udělat tetování i na obličej, ale bylo tam. U pravého oka měla nejdrobnější srdíčko. Tohle místo ji líbal vždy, i přesto ho to opravdu překvapilo. Trochu se začervenala a odložila hůlku na stolek.

Vyzul si pomalu obě boty a odhodil sako i s maskou do křesla. Miloval na sobě její pohled plný touhy stejně jako ona na sobě ten jeho. Přišel k ní blíž a přitom si rozepínal košili. Oči nespustil z těch jejích a snažil se ji nahlédnout až do hloubky duše. Košile spadla na zem a za chvíli ji následovaly kalhoty. Stál před ní jen v těch nejdražších boxerkách. Na levé paži mohla vidět nové tetování, tetování, které zakrylo jizvy po znamení zla. Byla ohromená. Koukala sama na sebe, nemohla uvěřit, že si ji nechal vytetovat.

Ušklíbl se nad jejím údivem a nejpomaleji, jak to šlo, ji obešel. Odhrnul její vlasy na pravé rameno a jedním švihem ji rozepnul šaty. Něžně ji stáhl ramínka a už i šaty s žuchnutím dopadly na podlahu. Stála k němu stále zády jen v červených krajkovaných kalhotkách. Většinou nenosila podprsenky a byla to jedna z věcí, co na ní miloval. Nesnažila se dělat svoje prsa větší pomocí nějaké vycpané podprsenky, nestyděla se za ně.

Ruce jí položil na pas a ona se vzrušeně nadechla. Pomalu ji oběma rukama hladil a čekal až se ji uklidní dech. Snažila se dech srovnat s tím jeho. Na každé srdíčko na jejím těle pokládal svoje rty. Dělal to tak něžně, že ani nevěděla, jestli si to její hlava jen představuje nebo to je reálné, ale nechala se nést na téhle vlně ať už to byla její představivost či skutečnost.

Užíval si jak lehce přijala jeho doteky, jak lehce se mu oddala, jak lehce začala pouze přijímat. Ze začátku to nechápala, nechápala proč měla jen přijímat jeho doteky a dýchat, ale časem to pochopila a milovala to. Hladil a líbal jí všude možně po těle jen jejím nádherným vystouplým bradavkám toužícím po pozornosti a jejímu klínu stále částečně zahalenému kalhotkami se vyhýbal.

Ačkoli dýchala společně s ním, nohy se jí samou touhou začaly klepat. Na nic nečekal a popadl ji do náruče. Hodil ji do měkkých peřin a pokračoval tam, kde skončil. Pro jeho uši byly vzdechy ženy pod ním jak rajská hudba. Celá se pod ním chvěla, tváře růžové, na čele kapky potu. Jen lehce zavadil o její bradavku a reakce, na kterou čekal se dostavila hned. Celá se napnula a prohnula v zádech. Nechal tohle místo zase být a prozkoumával její tělo dál. Znovu líbal každé její srdíčko a když už byl u toho posledního v koutku jejího oka, sotva slyšitelně promluvila.

"Prosím..."
"O co prosíš lásko?" zeptal se provokativně. Věděl, že ji přivádělo do rozpaků říct po čem touží, ale přesto to od ní chtěl slyšet, i když to věděl. O to víc ho překvapila její okamžitá odpověď. Ne že by se snad netrefil, co odpoví, spíš čekal, že ji to chvíli potrvá a její ruměnce naberou ještě sytější odstín. Na malý moment ho to donutilo uvažovat s kolika muži v jeho nepřítomnosti spala, ale v tuhle chvíli to vypustil z hlavy.
"Dotýkej se mě, dotýkej se mě tam, kam jsi se ještě dneska nedostal," řekla to tak naléhavě a bez ostychu a on udělal, co žádala.

Nečekané shledáníKde žijí příběhy. Začni objevovat