Endless Love (Klaroline and Other)

Jsem si jistá

Pohled Caroline:

Už je to týden, co Klaus zemřel. Pořádá je to strašně těžké, ale já musím být silná. Hope, už se taky trochu oklepala, tak se jí a dvojčatům chystám říct, že za týden odjedu. Vím, že se to zdá možná trošku brzo, ale chci všechno co nejdříve vyřešit.

...

Teď, už jsem v Salvatore Boarding House s Lizzie, Josie a Hope. Řeknu jim to teď nebo nikdy.

Pohled Nikoho:

Caroline: ,,Musím vám něco říct" Řekla Caroline nejistě.

Holky: ,,Copak" Řekli všechny tři ve stejnou dobu.

Caroline: ,, Odjíždím"

Hope: ,,Co?"

Josie: ,,Proč?"

Lizzie: ,,Za jak dlouho?"

Caroline: ,,Odpovím vám na všechny vaše otázky, ale popořadě" Řekla opatrně Caroline. ,,Takže zaprvé, Ano ojíždím cestovat, zatím spíše po Americe. Zadruhé, potřebuji vyřešit a zjistit velmi důležité věci a kdybych byla tady, tak to nedokážu. Zatřetí, odjíždím, už za týden a budu tam, asi zhruba dva roky.

Holky: A nepůjde to ještě posunout?

Hope: Bez tebe to nezvládnu.

Caroline: Ale zvládneš a budeš silnější než, kdy dřív a navíc kdo říkal,že vás nebudu jezdit kontrolovat a vy budete taky jezdit zamnou to s nemyslete, že ne." Řekla Caroline se slzami v očích a na konci se uchechtla.

Lizzie, Hope a Josie měli slzy v očích, ale potom se i trochu smáli a nakonec souhlasili, že Caroline může odjet, ale ještě jí chtěli přesvědčovat.

 O týden později:

Pohled Caroline: 

Poslední týden jsem strávila s Josie, Lizzie a Hope, ale také s Elenou, Damonem, Bonnie, Alarickem, Emmou a Dorianem. S Bonnie, Elenou a holkama jsme měli několik dámských jízd, ale teď je šest ráno a týden je u konce. Vstávám tak brzo, protože mi letadlo letí ve dvanáct a já si včera nestihla zabalit, také  musím zařídit ještě pár věcí ve škole.

...

Už je 9:30 a já se začínám pomalu balit. Najednou slyším ,, Dobré ráno" Ale nevím kdo to byl, potom hned zjistím, že to byli, které právě vcházejí. Vidí mě balit a povzdechnou si? ,, To už Ojíždíš" zeptala se Lizzie. ,, Jo, ale ještě máme chvilku čas" řekla jsem. Potom jsme se zapovídali a já mezitím dobalila. Vzápětí jsem zjistila, že trochu nestíhám, tak jsme s holkami popadli tašky a i s ostatními jsme doběhli před školu, kde nečekaně čekal Damon. ,, Chceš svést na letiště Blondie" Řekl s úšklebkem. Tak jsem souhlasila a rychle jsem se se všemi rozloučila, ale potom přišla na řadu Lizzie. ,, Brzy se vrať, je mi teprve třináct, ještě nejsem připravená. Budeš mi chybět mami" řekla Lizzie. ,,To ty mě taky zlatíčko" Řekla jsem se slzami v očích. Podobně to proběhlo i s Josie. Teď přišla na řadu Hope ,, Jsi si jistá, že chceš odjet" Zeptala se. ,, Jsem si jistá". ,, Jenom chci říct, že jsi pro mě jako druhá máma a teď jsi osoba. která je mám nejblíže k mámě" Řekla Hope a já jsem se na ni usmála, obejmula ji. ,, A ty jsi jako moje třetí dcera, musíš být silná a nevzdávat se" pošeptala jsem jí.

Potom, už jsem jen nastoupila do Damonova auta a po chvilce míjela ceduli ,, Opouštíte Mystic Falls."

________________________________________________________________________________

Omlouvám se, že je to zase spíš taková výplňová kapitola a nic moc se tam neděje. Chtěla jsem jenom, aby jste věděli jak k sobě mají Hope a Caroline blízko.

Vaše Vendy.