Člověk a démon { BakuDeku }

3, [ rozchod ]

Probudil jsem se asi kolem 3 ráno, venku byla tma a můj pokoj osvětlovala jedná blikající lampa před mým oknem.

Koukl jsem na mobil a měl 3 zmeškané hovory a jednu SMS od Kiriho.

Rozklikl jsem zprávu a přečetl si jí.

Žralok 💗
Ohayo Baku, chci ti říct že to není jako předtím, pořád jsme se hádali a já se nedokázal soustředit na věci co dělám. Proto ti tímhle dávám konec..

Měl jsem pocit jakoby se všechno zastavilo.

Po těch letech co jsme spolu byli mi udělá tohle?

Je sice pravda že jsme se furt hádali, ale tohle přece ke vztahu patří!

Neměl jsem sílu brečet, jen jsem položil mobil a otočil se zády ke dveřím a koukal z okna, kde padaly kapky deště přímo na mé okno.

Jakoby to počasí vědělo jak se cítím.

Po pár minutách jsem vstal s tím, že se půjdu projít ven do deště.

V tuhle chvíli mi bylo všechno jedno, potřeboval jsem si pročistit hlavu a urovnat si myšlenky.

Oblékl jsem se, vzal si mobil a sluchátka a vyšel ven.

V tuhle hodinu tu sice nikdo nebyl ale bylo mi to fuk.

Šel jsem se projít do města.

Vážně se semnou rozešel přes smsku?

Začal jsem se cítit divně jakoby mě někdo sledoval. Koukl jsem se opatrně za sebe ale nikdo tam nebyl.

Neřešil jsem to a pokračoval v chůzi když se mi najednou něco otřelo o ruku.

Trochu jsem nadskočil a zastavil se.

Rozhlédl jsem se a chvíli stál.

Sundal jsem si kapuci abych trochu lépe viděl a koukl se do tmy naproti mně.

Něco mě pohladilo po zátylku a já právě myslel že jsem se pochcal, protože jsem se neskutečně lekl.

Srdce mi začalo strašně rychle tlouct a polil mě studený pot.

Pořád jsem se ohlížel ale nikde nikdo.

Pokud si ze mě někdo dělá srandu tak tohle není vůbec vtipný.

Nedokázal jsem promluvit, jakobych byl v transu.

Pak jsem stočil pohled na své boty a nasadil si kapuci.

Chvilku jsem stál a dělal jakoby nic, čekal jsem jestli se něco stane, a taky že stalo.

Někdo mi do ucha zašeptal moje jméno, a pak jsem cítil jakoby mokro.

Rychle jsem zaregistroval a otočil se.

Koukal jsem do ničeho, jako vážně?!

Otřel jsem si ucho, a rozběhl se domů.

Skončil jsem v posteli a usnul.

________

Ráno bylo jako každé jiné, budík, sprcha, oblečení, a cesta do školy.

Dneska jsem si nedal ani snídani, po tom co se mi stalo jsem neměl chuť k jídlu.

Došel jsem do třídy a sedl si na své místo, hned na to do třídy přišel Kiri.

Jen na mě hodil oko a šel k Mině?!!

Jako vážně?!

Ugh-

Položil jsem hlavu na lavici a přemýšlel nad tím co se mi stalo.

Takže, Kirishima se semnou rozešel přes smsku, pak mě někdo sleduje a olizuje mi ucho a pak mám pocit jakobych byl jen duše.

Asi se dneska ožeru, jo jsem sice nezletilí ale někdy si dám, máma stejně někde v tropech.

Zazvonilo a začala hodina kterou jsem ignoroval.

____

Po hodině jsem se zvedl a šel na záchodky.

Šel jsem rovnou k umyvadlu a oplachl si obličej studenou vodou abych se trochu probral.

Někdo přišel do místnosti, ten někdo byl Kirishima.

Stočil jsem na něj pohled a on dělal že mě nevidí.

"Vážně si se semnou rozešel přes smsku?" Jen na mě koukl a chtěl odejít, ale já byl rychlejší.

Chytil jsem ho za zápěstí a koukal na něj.

"J-já...bych si s tebou p-promluvil, a -ale měl jsem s -strach.."

Celou dobu co mluvil se koukal vedle mě.

On ze mě měl strach?

"Ty i ze mě měl strach?" "Z-z tebe ne, ale..." "Co ale?! Já chci odpověď!"

Asi na něj tlačím ale chci to vědět.

"Tomu co se mezi námi dělo se nedalo říkat ani vztah! Všechno co jsem udělal si mi měl za zlý!" "A to jen kvůli tomu?! Tohle je vztahu prostě patří!"
"To sice ano, ale už k tobě prostě nic necítím...a teď mě pusť... prosím"

Koukl na mě s psíma očima a já ho pustil, on pak utekl ze záchodků a já tam jen stál a málem se složil.

Sjel jsem po zdi a dal hlavu do kolen.

Něco mě pohladilo po vlasech ale ignoroval jsem to.

Proč mám pocit že se tohle mělo stát?
Proč mám pocit že semnou vážně někdo je a nejsem sám?

"Kdo si?.."

Nehodlal jsem se kouknout. Měl jsem stále obličej v kolenou.

"To ti neřeknu" zvedl jsem pohled a nic neviděl.

"Kde jsi? A proč tohle děláš?"

"Chráním tě a jsem s tebou hodně dlouho, neřeknu ti kde v místnosti jsem...to by sis musel přát..."

"Ale já si to přeju!" Postavil jsem se a koukal po místnosti.

"Ještě nejsi připravený" "připravený?...chci tě vidět"

"Chceš mě vidět ale zároveň se bojíš, máš ještě dost času.."

Měl pravdu...asi bych měl počkat....

_____________

Co říkáte na tenhle díl?😜
Young Izuku Midoryia je krapet úchylný 😏~~~

Pokud by měl někdo nějaký nápad na ship tak pište do komentů, může to být jakýkoliv ship, klidně vymišlené postavy, pak to nějak zpracuju.

Sayonara darling's~~~
ฅ^•ﻌ•^ฅ