Vzpoura skřítků (HP FF) ✅

4.

,,Někdo by vám mohl říct, že s ožralýma lidma se nepřemisťuje," spustil Francis po tom, co se vyzvracel na zem. ,,Panterák se velice omlouvá," mluvila z něj skřítčí laskavost. Potter se zvedl a namířil si to k skupince skřítků, kterou ještě neviděl.

„A kdopak je toto?" „Tihle dorazili chvíli před vámi," ukázal Groovy na pětici nováčků, „a tohle je naše chytrá Dina." Skřítka se za odměnu na Groovyho roztomile usmála. „Nesmírná čest vás poznat," obrátila se k Potterovi.

„Omluvte mě, Panterák vám představí tým," zradila ho slušnost, a proto chytil pánev, co měl po ruce a pořádně se praštil přes hlavu.

,,Špídlo, náš přeborník přes přírodu," mírně vysoký skřítek zrudl jako rajče, „Groovy, mistr nerozvahy," zamračil se Panterák na svého parťáka, „ale jinak je nesmírně odvážný a pustí se do čehokoliv. A konečně Dina. Silnější a chytřejší skřítku nikdo z nás neviděl," ta si radši zakryla obličej, aby nebyla vidět její rozpačitost.

Lidský kouzelník ale takhle pozitivní nebyl, zatím viděl jen pár pochválených skřítků a starou boudu. „Tak jaký máte plán, pane Pottere?" byl nedočkavý Groovy. ,,No, já půjdu domů a vám děkuji, že jste mě dostali ven, tupci."

„Ehm pane Pottere, podepsal jste neporuštelný slib, pokud odejdete, zemřete," zmínil se Špídlo.

„Sakra, no jo vlastně, rum se mnou dělá divy...sakra," z těžka oddychoval.

„Tak jaký je plán?" „Nechte mě přemýšlet!" odsekl. Teprve teď si uvědomil, do čeho se pustil a že tahle situace není moc nadějná. „Tak jo, tak jo, to zvládneš," uklidňoval se. „Potřebuji klid, je zde nějaká místnost, kde bych mohl být sám?" „Leda tak toaleta," odvětila Dina. Francis tedy neváhal. Vzal papír a tužku a šel na záchod sepisovat plán, který se mu pomalu tvořil v hlavě.

Po nějakých dvou hodinkách vkročil zpět do místnosti, kde už netrpělivě čekali skřítci sedící bez hnutí vedle sebe. Potter se snažil být co nejvíc vážný, ikdyž se cítil naprosto tragicky a s vědomím, že jde na jistou smrt. Po komplikovaném vysvětlování a hromadě zbytečných otázkách od Groovyho konečně dospěl k závěru. Panterák na nic nečekal. „Jde se na věc," zvolal. První co museli udělat, bylo rozšířit základnu. Vážně tohle celé nemohli provést v jedné místnosti. Potřebovali cvičebnu, místo, kde budou moct trénovat své schopnosti a dostat je co nejdál.

„Nebude nám stavba v takovém počtu trvat měsíce?" znervózněl Francis. „Nebojte se pane Pottere, my skřítci jsme výborní stavaři," odpověděl klidně Panterák. A taky že měl pravdu. Špídlo vyrazil s nováčky do blízkého lesa a už za hodinu se přemístili zpět s obrovskými kládami dřeva. Francis se radši ani neptal, jak to udělali. Začali s výstavbou nové budovy, kterou Francis společně s Dinou naplánovali. V první části se nacházel prostor na kouzelnické souboje, pohybující se terče, nebo nástroje na výrobu zbroje a hůlek, s čímž sice skřítkové nesouhlasili, bylo to přeci jen proti jejich vychování, ale Potter věděl, že bez hůlek nemají šanci. Měl to štěstí, že jeho rodina má velký vliv, a znal tak aspoň základní postup výroby.

V druhé části se pak nacházeli pokoje pro nové vojáky. Snažili se vytvořit co největší pohodlí. Pokoje byly po čtyřech, budova obsahovala i jídelnu a kuchyň.
Pokojů bylo tolik, že obydlí působilo jako menší mudlovský hotel. Potřebují naverbovat co nejvíc skřítků ideálně bez povšimnutí ministerstva, aby měli vůbec naději, to všichni moc dobře věděli.

Hotovo měli na konci dne. Velkou roli v tom samozřejmě sehrála magie, skřítci například mohli lusknutím oprácovávat dřevo. „Dobrá práce," chválil Panterák, „a teď už všichni spát, zítra nás čeká neméně náročný den." „Tak tohle se musí zapít," natahoval se Potter k láhvi na nočním stolku v jeho nové pokoji. Než se však stačil napít, vytuhl a zhluboka usnul.

Skřítci byli z jeho přítomnosti nadšení. Když se ráno probudil, všichni byli seběhnutí u jeho postele a pokřikovali na něj: „Vstávat pane Pottere, musíme pomračovat." Francis si promnul oči a chvíli přemýšlel, jestli není nějaká cesta ven. Uvažoval nad tím, že všechny smete a bude utíkat co nejdál, ale tento plán nerad zavrhl. Nakonec jim jen pokynul, ať ho nechájí vstát z postele a převléct se. Špídlo mu přinesl černé kalhoty a červený svetr, který v noci vyrobil v nové cvičebně: „Špídlo je rád, že tu jste pane Pottere." To kouzelníkovi udělalo radost, vždyť také poprvé za dlouhou dobu na sobě nemusel mít Azkabanskou vezenškou uniformu.

Po snídani poklekl Potter k pětici nejnovějších přírůstků v tomhle skřítčím hnutím a vysvětlil jim, co se bude dít dál: „Budete naši poslové." „Kdo?" nechápali. „Aghr, to je jedno. Budete postupovat po Londýně a mezi skřítky šířit zprávu, že se chystá vzpoura. Že všichni musí něco změnit, že se musí přidat k nám." „Dobrá, my vás nezklameme pane Pottere," nasadili kamennou tvář, plně odhodláni splnit jejich cíl. Zakládající tým to všechno sledoval z povzdálí a nahlas přemýšlel. „Groovy si nemyslí, že je moudré tak důležitý úkol svěřit nováčkům," „Nemáme jinou možnost, musíme jim věřit," prohlásil Panterák.