Loki: mezi světy

2.Půjdeš semnou

Jesse

Ahoj zlatíčko," pozdraví mě máma
jakmile vejdu dovnitř do našeho
bytu.

Ahoj mami," pozdravím ji a obejmu.

Všechno nejlepší," řekne můj táta jakmile mě uvidí a taky mě obejme.

Díky," řeknu svému táťkovi.

Jesse konečně si doma," ozve se můj malý bráška Daniel.

Máme pro tebe dort" řekne Daniel.

To je skvělý," vykřiknu radostí.

Tak a teď to můžeme pořádně oslavit," prohlásí nakonec moje máma.

Jdeme na to," prohlásím téměř šťastně.

To jsem ještě netušila,  jak se to rychle zvrtne.

O tří hodiny později:

Cože jsem ?," vykřiknu téměř zlostně.

Nejsi prostě naše biologická dcera," vysvětluje mi táta.

Jako že jsem adoptovaná ?" zeptám se.

Ano jsi adoptovaná," odpoví máma s třesoucím hlasem.

A proč jste mi to neřekli dříve," to už doslova křičím.

Nemohli jsme," řekne táta.

Nemohli jste nebo jste nechtěli," řeknu.

Jesse," ozve se moje nevlastní matka.

Ale to se otočím a utíkám do svého pokoje, a prásknu zlostně dveřmi.

Tohle není možný, jak mi to mohli udělat na moje narozeniny.

Tak a dost jdu pryč z téhle rodiny, rozhodla jsem nakonec a vzala jsem si batoh

a začala jsem do něho rychle skládat svoje oblečení.

Když už jsem měla sbaleno tak jsem rychlosti blesků vyrazila ze svého pokoje.

Jesse kam jdeš ?"zeptá se mě máma jakmile mě uvidí s tím batohem přes rameno.

Musím na chvíli pryč," odpovím ji.

Prosím nikam nechoď, mě to mrzí že jsme ti to neřekli dřív," omlouvala se dál.

Přestaň už s tím," málem ji skoro okřiknu, nebýt Daniela který zrovna vyšel ze svého pokoje.

V rychlosti ho obejmu abys sem se sním mohla v rychlosti rozloučit.

Vrátíš se že jo ?"zeptá se.

Ano, jen potřebuju být chvíli sama," vysvětluju Danielovi.

Vyrazím směrem ke dveřím ale máma mi zastoupí dveře.

Nemůžeš jít ven," řekne.

A to proč ?" chci znát odpověď.

Jsi v nebezpečí," vykřikne.

Nebuď směšná," řeknu ji a lehce jí odstrčím abych mohla otevřít dveře a vyjít ven.

Otočím se a naposled na svoji nevlastní mámu podívám.

Neboj budu opatrná," ujistím ji a zavřu za sebou dveře a vydala jsem se ven do tiché noci.

Vydala jsem se rychlým krokem po ulici.

Ani jsem nevěděla kam jdu.

Vlastně já nemám kam jít pomyslela jsem si a zastavila

jsem se v jedné menší uličce kam jsem schovala.

Sesunula jsem se podél zdi a rozplakala jsem se jako malé dítě.

Najednou se ozval v uličce nějaký hluk.

Rychle jsem se postavila na nohy a utřela jsem si slzy, aby mě ten dotyčný takhle neviděl.

Kdo je tam ?" řekla jsem do tmy.

Tak se sakra ukažte," vykřikla jsem naštvaně.

Z tmy nakonec někdo vyšel.

Byl to ten muž který mě dneska sledoval.

Proč mě sledujete ?" zeptám se ho.

Tady otázky kladu já," řekne.

Najednou se mu v ruce objeví podivné žezlo a vydá se směrem ke mě.

Chci se dát na útěk ale když se otočím tak se objeví zamnou.

Chytne mě drsně za paži abych mu nemohla utéct.

Půjdeš semnou," zašeptá mi do ucha.

Ne nepůjdu," prohlásím tvrdohlavě a snažím se mu vykroutit ale stisk je dost pevný.

Takže po zlém," řekne a přitiskne mě k protější zdi.

Víš kdo já jsem ?" zeptá se mě.

Myslím že to víš dost dobře,".

Napovím ti Thor" jakmile řekne to jméno okamžitě mi to hlavě docvakne
kdo je.

Tak to řekni," řekne téměř zlostně.

Loki," vyjde ze mě jedním dechem.

Správně," řekne téměř spokojeně.

Najednou se odněkud ozval něčí hlas, asi někdo kdo se vracel domů.

Loki se na chvíli otočil a já využila příležitosti a odstrčila jsem ho od sebe až upadl na zem.

Ani jsem si neuvědomila odkud jsem vzala takovou sílu, ale teď jsem to nechtěla řešit a radši jsem se dala na útěk, než se už dost rozzuřený Loki vzpamatuje a vydá sem mě hledat.