Můj přítel démon.... [Bakudeku]

4.

Šel jsem na hřbitov... Sedl jsem si k jeho hrobu a po tváři se mi zkutálela ne jedna slza.

"Nebul nerde"

Zvednu hlavu. Ten hlas. Ruka ve vlasech. "Kachane..?" Neozve se, je to jen blbá halucinace. Jen má představa. Je přece mrtvý!

"Hm?"

Zavrtím hlavou. "Ne!! Jsi mrtvý... proč tě ale pořád slyším?!!" Zadívám se zoufale na náhrobek.

"Nepatřím už do tohohle světa to máš pravdu"

Zavřu oči a vjedu si rukama do vlasů. "Proč tě slyším ale nevydím?! Vážně tu jsi a nebo je to vážně jen moje představivost?"

"byl by ses mě kdybych se ti ukázal už nevypadám jako já"

"I tak tě chci vidět. Aspoň na chvíli. Chci vědět že nejsi jen má představivost"

"ach jo co mám s tebou dělat nerde"
Objevím se sedíc na náhrobku.

(pro představu)

Kouknu na tebe. Je jiný... ale stále nádherný. Moje rty se pomalu zvlní do úsměvu.

"co tak civíš?"

"Vypadáš pořád úžasně"

"malinko jsem se těšil že se budeš bát. Se divím že semnou chceš vůbec mluvit po tom všem co jsem ti provedl... "

"už dávno jsem ti odpustil"

"Fakt? vlastně ty jsi byl vždycky takovej trouba malej co si nechá všechno líbit" úšklibnu se

"Chybíš mi...."

"jakože moje šikana ti chybí?"

" ona ne, ale ty ano"

"já jsem tě šikanoval nikdy jsme si nebyli blízcí"

"Možná z tvého pohledu ne... "

"Hm" začne pršet...

Nasadím si kapuci. "Mám už jít?"

Zasmeju se. "klidně stejně s tebou zůstanu"

Miluju jeho smích. Pomyslím si a usměju se na tebe.

"promokneš měl bys jít domů nerde" zmizím

Zvednu se a vydám se domů. Jak je možné že ho vidím? Je přece mrtvý. V hlavě se mi honily pořád stejné myšlenky......

_________________________
Okiii další kapitolka za námi. Příští nebo možná ještě tenhle týden vyjde další. Opět děkuji svému Dekuovi alias Severka123.Takže se s vámi zatím loučím. Ahujky 💖