Štěkej jako o Život [_Tábor Stínů_] [POZASTAVENO!!]

Prolog

"Myslím, že nastal čas" Velký, hnědozrzavý pes s dlouhým čumákem zavětřil a otočil se na Alfu své smečky. Podstaditý vůdce s černým huňatým kožichem přikývl a obrátil se na svou smečku. Nikdo ani nepípnul, hrobové ticho přerušila až starší šedá fena s dlouhýma nohama a moudrýma, očima. "Nejsem si jistá jestli  děláme správně ..." povzdychla si, podívala se na zrzazohnědého psa a pak očima spočinula na svém Alfovi. Zrzavohnědý Beta jen zastřihal ušima a odvrátil pohled. Vůdce trochu naklonil hlavu na stranu a zeptal se: proč ne? Ta zpropadená smečka nám už dloho stála v cestě, nastal čas se jí zbavit!" "Pokud se tu zbabělou skupinku psů vůbec dá nazvat smečkou" zabručel Beta. Šedá fena chtěla něco namítnout, ale pak stáhla ocas a odkráčela zpátky na své místo. Alfa zabodl pohled na mýtinu, stála před nimi dlouhá bitva, ale většina psů si byla jistá, že ji vyhrají. Alfa přimhouřil oči a na jeho povel smečka vyrazila ze křoví. Psi na mýtině se překvapeně otočili a šokovaně si prohlíželi útočníky. Za ne ani pár úderů srdce se do sebe psi pustili, většina z nich bojovala, někteří ale měli za úkol něco jiného ... v čele s dlouhonohou šedou fenou se přiblížili k místu kde se k sobě vyděšeně choulilo sedm štěňat. Fena si povzdechla a popadla do zubů tmavě šedé štěně se stejně tvarovaným čumákem jako měl jejich hnědozrzavý Beta. Druhá fena po její pravici popadla malého zrzavobílého pejska s velkýma ušima. Ostatní psi si vzali zbytek štěňat a rychle opustili doupě. Tím jejich úkol skončil, ale šedá fena z toho pořád měla špatný pocit. Odplížila se do křoví a položila své štěně na zem. Copak, Labutěnko? Zeptala se béžová hlídkařka, která také právě odložila štěně, které nesla. "Jednou se budou muset dozvědět pravdu ... ale do té doby budou vyrůstat v naší smečce, a já slibuju že o ně bude dobře postaráno. V tu chvíli se stala věc kterou nikdo z nich nečekal, slunce zmizelo. Skupina psů, která právě ukradla štěňata vyděšeně hleděla na zatmění. "To musí být znamení" vydechla Labutěnka.