příběhy psích hrdinů

Příběh o Šmudlince 1. díl

Ahoj! To jsem já Šmudlinka. Šťastně žijící a milovaný Voříšek. Ovšem jako každý pes i já mám svůj příběh. Už od štěněte jsem vyrůstala u rodiny Novákových. Byla jsem tam celkem šťastné štěně. Myslela jsem si, že jsem byla pro svou páníčku velmi důležitá a má mě ráda. Potom jsem ale zjistila, že jsem se mýlila. V celé smečce jsme byly 4. Já, moje páníčka Hanka, její manžel Karel  a dítě Millie. Milovala jsem svoji paničku nadevše. Chodili jsme spolu běhat a cvičit. Brala mě v podstatě všude. Ovšem její manžel už nebyl tak úžasný. Každý den mi dával granule, ale to bylo asi všechno. Nesnášel mě a přiznám se, že já jsem ho taky neměla ráda. Každopádně jsem ho přežila. Co se týče toho lidského dítěte, měla jsem ho celkem ráda. Přežila jsem i oblékání do kostýmků. Jednou mě dokonce posadila do autíčka na dálkové ovládání, ale já to zvládla. K této rodině jsem se dostala 24 prosince. O měsíc později měla Millie narozeniny. 24. Ledna byl ten den, na který nikdy nezapomenu. Ráno jsem vstala ze svého chlupatého pelíšku. K snídani jsem nedostala granule, ale klobásku. Mňam! Bylo mi ovšem podivné co se to děje. Všichni běhali jak splašení po domě. Až na Millie. Ta si ještě spala. Z jejich rozhovoru jsem usoudila, že jí nejspíš nemůžu vzbudit, protože se o ní pořád mluvilo. Proto jsem za ní běžela do pokoje. Běžel za mnou její otec a křičel "STŮJ", ale já to nepochopila a běžela jsem dál. Předními packami jsem si otevřela dveře a skočila jsem do Millieny  postele. Čekala jsem co se bude dít a pak jsem se začala radovat, protože se mi jí podařilo vzbudit. Ale vypadalo to, že její otec už tak šťastný nebyl. Vtrhl do pokoje a začal na mě křičet "zlý pes!" Pochopila jsem, že jsem něco udělala špatně. Ale co? Stáhla jsem ocas mezi nohy, schovala se pod postel a čekala, co bude dál. O chvíli později do pokoje vtrhla moje pánička. Začala jsem se bát ještě víc, ovšem místo křičení přišlo hlazení, a pak se páníčka podívala na Karla. Zbláznil si se?!? Koukej, jak si jí vylekal a navíc, vše už je připravené. Pojď Millie! Páníčka odvedla Millie do kuchyně a když už nebyl slyšet její hlas, podíval se na mě ještě Karel. Bylo vidět, že se opravdu moc zlobí. Ještě jednou řekl "zlý pes" a pak už zmizel v dalších dveřích. Netušila jsem, že tenhle den může být ještě horší. Asi 15 minut poté jsem se odhodlala jít k ostatním. Millie byla vedle několika balíčků. Byly zabaleny do barevných obalů a ona je pak začala trhat. Nechápala jsem proč, ale radši jsem nijak nezasahovala. V balíčkách bylo lego, pastelky a spoustu dalších věcí. Pak už zbývalo jen poslední překvapení. Millie zatáhla za stužku a najednou z balíčku něco vyskočilo. KOČKA! Nevěděla jsem jak reagovat, ale měla jsem pocit, že není jako ostatní. Tenhle drobeček byl i celkem roztomilý a já ho začala mít ráda. O pár hodin později  se Novákovi rozhodli jet na výlet. Jen co odjeli, začala jsem se strachovat, jestli má koťátko vše co potřebuje. Bylo hodně malinké, tak jsem mu čumáčkem přistrčila moji misku jídla. Začalo papat a z toho jsem měla opravdovou radost. Pak jsem si ale všimla že se koťátko klepe, tak jsem mu přisunula i můj pelíšek. Koťátko si lehlo a když už to vypadalo že spí, potichoučku jsem šla pro deku, ale když jsem se vrátila ,zděsila jsem se. Koťátko nebylo v pelíšku. Pak jsem ho spatřila na kuchyňské lince. Říkala jsem s,i že tam asi vyskočilo a teď nemůže dolů. Stoupla jsem si proto pod linku,aby po mě mohlo slézt. Ovšem místo toho mi něco spadlo na záda a znovu. To kotě! Všechno tu ničí! Snažila jsem se ho všemožně zastavit, ale nešlo to. Zničilo postel, zvrhlo nábytek, roztrhalo Milliny plyšáky! Tohle nemůže dopadnout dobře! Když se koťátko vrátilo , udělalo něco neuvěřitelného. Škráblo se a bezmocně si lehlo před dveře. Nechápala jsem to, a přesto všechno co udělalo, jsem ho začala lízat. Najednou jsem v zámku uslyšela klíče. Znamenalo to, že jsou Novákovi doma. Odplížila sem se od kotěte a stáhla jsem ocas mezi nohy. Pak jsem spatřila Novákovi s překvapeným a zároveň naštvaným pohledem. Tohle fakt není dobré.