Princezna na útěku

5.díl

Domů jsem přišla až za hodinu. Nemohla jsem to pořád pochopit. Budu jim muset dát své dítě. Počkat. Královské dítě? Vždyť aby bylo to dítě královské, museli by být oba rodiče z královských rodin. Ale to Harry není. Nebo?

"Kde jsi byla tak dlouho." Přetrhla tok mých myšlenek Lucy. Podívala jsem se na ní a v očích jsem měla opět slzy.

"Kdo opravdu Harry je?" řekla jsem se strachem a ublížením v hlase.

"Já-já nevím o čem to mluvíš." Snažila se mi lhát. To poznám.

"Kdo. Opravdu. Je." Dala jsem důraz na každé slovo.

"Bello o tom by sis měla promluvit s ním." Sklopila pohled k zemi. Obešla jsem ji a šla jsem do obýváku, kde seděl Harry a kluci i s Dan, El a Pezz.

"Ahoj." Usmál se na mě a chtěl mě políbit. Já se však odtáhla.

"Kdo opravdu jsi?" křikla jsem na něj. Po tvářích už mi tekly slzy.

"Bello," hlesl překvapeně.

"Kdo jsi? Nejsi jenom zpěvák. Tak kdo jsi?" křičela jsem už naštvaně.

"Já-já jsem ti to chtěl říct až by přišel ten správný čas." Sklopil pohled k zemi.

"A kdy by podle tebe byl ten správný čas? Hm? Teď mě venku chytl nějakej chlap a řekl, že až se to malý, který čekám, narodí, že si pro něj přijde. Že prý královský dítě stojí dost peněz. Ale já si říkala, vždyť není královký to bys musel být i ty z královský rodiny," řekla jsem už trochu klidněji, ale pořád jsem brečela.

"Jako následní trůnu jsem nemohl dělat hudbu, která mě tolik bavila a tak jsem se zřekl trůnu. Otec mi vybral nevěstu, už když jsem byl malý, ale já nechtěl. Když jsem odešel, převzal vládu můj bratr Benedikt. Já nevěděl, že si mám vzít tebe. Jsem princ z Belgie." Z očí už mu také tekly slzy. (¨média)

"Vy jste to věděli?" Otočila jsem se na ostatní. Ti jen přikývli. Na nic jsem nečekala a utekla jsem. Ještě na mě volali, ale já je už neposlouchala. Vytáhla jsem z kapsy telefon a vytočila číslo, které jsem už tak dlouho nevolala.

"Prosím?" ozval se z něho hrubý mužský hlas.

"Tati. Můžu se vrátit?" řekla jsem s brekem.

"Jistě zlatíčko. Pošlu pro tebe letadlo," řekl starostlivě a položil to. Vrátila jsem se do domu a začala si balit jen ty nejnutnější věci. Přeci jen teď budu zase nosit šaty jako dřív.

"Bello," řekl Harry ubrečeným hlasem, když jsem stála mezi dveřmi s kufrem. Zhluboka jsem se nadechla a odešla jsem. Ani jsem se na něj neotočila. Před domem na mě už čekalo auto s jedním z našich bodyguardů.

"Ahoj Tony," řekla jsem mu, když jsem nasedla. Seděl na místě řidiče.

"Ahoj Bello. Co se stalo?" Podíval se na mě ustaraně. Tonymu je jen 26 a tak je nejmladší z naší ochranky, ale mě to nevadí. Rozumím si s ním dobře. Cestou na letiště jsem mu vše řekla.

"Neboj. Zajistíme, aby sis dítě nechala a nikomu se nic nestalo." Vzal mě okolo ramen a prodíral se se mnou do letištní haly. Na chodníku bylo spoustu fotografů. Opravdu by mě zajímalo, kde se to dozvěděli. Cestu v letadle jsem prospala.

V Dánsku na letišti bylo taky spoustu novinářů a tak nebyla cesta vůbec snadná.

"Bello." Běžela mě okamžitě obejmout Veronica. Pevně jsem ji objala a po tvářích mi začaly téct slzy.

"Chyběla jsi mi, Nico." Usmála jsem se na ni a dala jí pusu na čelo.

"Isabello." Otočila jsem se a za námi stál otec. Zvedla jsem se a padla mu do obětí.