Zjištění

Milé překvapení...

,,Třído, představuji vám nového spolužáka Aarona Smallwooda. Přistěhoval se k nám z Irska. Doufám, že spolu budete dobře vycházet.´´

    Ředitel se při posledních slovech díval hlavně na Nicka (před pár lety šikanoval malé děti, ale pak se na to přišlo a od té doby se rád pere se staršíma), ale Nick se zrovna díval z okna na dva vrabce, kteří se prali o kousek chleba a zřejmě ho vůbec neposlouchal.

    Když ředitel odešel, nechal profesor Smith Aarona, aby se posadil, kde je místo. Volné místo je vedle Nicka, Sandry a mě. Při té představě se mi rozbušilo srdce. Sandra totiž zrovna pěkná není a vedle Nicka si snad nesedne.

    Aaron se rozešel mým směrem, ale posadil se přímo předemě. Jak si mohl sednout vedle Sandry? Já vím že jsem říkala, že mě kluci moc nezajímají, ale tenhle je vyjímečný. Má v sobě takové kouzlo. Nevím, jak to vysvětlit, ale…

    Všimla jsem si, že má čokoládově hnědé oči a kaštanové vlasy. Je i celkem vysoký. Asi o hlavu a půl vyšší než já. Má dokonale vypracovanou postavu, takže hádám, že holky budou šílet. Rozhlédla jsem se po třídě a trefa. Všechny holky ho hypnotizovaly očima. A není se čemu divit. Konečně pořádný kluk a ne jako ti dnešní, co vypadají jako holky. Měl na sobě tmavé kalhoty, šedé triko s potiskem na hrudi a boží tmavě modrou mikinu s černými pruhy. Prostě byl nádherný.

     Celou hodinu se všechny holky hlásily, aby na Aarona zapůsobily. Obzvlášť Adriana. Já jsem celou hodinu jen tiše seděla, protože jsem stejně nedokázala odpovědět na co se profesor ptal a záviděla holkám, na které se Aaron podíval.

     Matiku jsem napsala asi na 4, ale to mi nijak nevadí, protože jsem na to zvyklá a protože mám plnou hlavu Aarona. Naštěstí semnou do matiky nechodí, protože jsem nemohla vypočítat u tabule nejjednodušší příklad, jaký mi profesorka Jacksonová mohla dát a hned první den bych se před ním ztrapnila. Stála jsem tam a nevěděla, co mám sečíst první. Slyšela jsem, jak mi všichni radí, ale nerozuměla jsem jim a ani jsem se nedokázala soustředit, tak mě profesorka poslala sednout.

     Celý den jsem byla úplně mimo. Na oběd jsme měli boloňské špagety. Ty mám hodně ráda, ale dnes se mi do nich vůbec nechtělo.

     ,,Flo, proč vůbec nejíš?´´ divila se Adriana, která si už šla dvakrát přidat. Ona je ten typ co jí hodně, ale vůbec nesportuje, ale je jak tyčka. Občas jí to závidím.

     ,,Já nevím. Dnes nemám hlad.´´ odpověděla jsem, ale nechtěla jsem jí nic říkat o Aaronovi že ho mám plnou hlavu, protože ví, že mě kluci nezajímají.

     ,,A nechceš si jít odpoledne zaplavat?´´ musela jsem vypadat fakt hrozně když někdo jako Adriana se ptá, jestli si nechci zaplavat. Vždyť to je sport.

    ,,No mně se dnes ani nechce, protože mě bolí hlava.´´ samozřejmě mě hlava nebolela, ale něco jsem si vymyslet musela. Raději jsem chtěla být sama. Nechápu, jak mi může kluk takhle zamotat hlavu. A to když se ani neznáme.

     Když jsem přišla domu, babička byla na zahradě. Na internetu jsem si našla obrázek z jednoho fantasy filmu (mám hodně ráda fantasy) a začala jsem ho kreslit. Dost se mi povedl. Jednou bych chtěla být malířka a babička mi vždycky říkala, abych šla za snem.

     Najednou jsem ucítila jakoby se něco pálilo. Seběhla jsem schody a zjistila, že je to moje nejoblíbenější bábovka, kterou babička pekla, ale zapomněla na ni. Vydělala jsem ji z trouby a dala za okno, aby vychladla. Pak jsem otevřela všechny okna, abych vyvětrala nepříjemný pach spálené bábovky. Babička se zrovna vrátila ze zahrádky a začala nadávat, že na bábovku úplně zapomněla a poděkovala mi, že jsem se o to postarala.