Osudová noc

25. Kapitola - Hledání

Začínal už být opravdu zoufalý. Nejen že trčel v něčím sklepení merlinví jak dlouho, ale nemohl se odtud ani nijak dostat ani nikoho kontaktovat. Z jeho přemýšlení ho vytrhl až skřípot otevírání dveří. Ihned se otočil na příchozí osobu a nemohl uvěřit svým očím..

„Co tady děláš?" zeptal se překvapeně Harry.

„Můj milý Harry víš, tohle je vlastně můj dům" odpověděla na jeho otázku rudovláska a sladce se usmála.

„A co přesně dělám u tebe ve sklepě Ginny?"

„Vždyť je to naprosto jasné! To by měl přece chlapec, který několikrát přemohl pána zla vědět ne?" ironicky se zasmála Ginny.

„No tak když si to tak moc přeješ vědět, tak já ti to tedy povím..Unesla jsem tě, respektive mí poskoci které za to dle mého názoru dobře platím tě unesli, a teď tě tady vězním" dořekla zrzka s úšklebkem na tváři.

„Ale jak? A proč? Proč bys tohle všechno dělala?"

„Vůbec nebylo těžké dostat se tobě domů a nechat tě uvěřit mi, jak mě všechno mrzí a že chci být tvoje dobrá kamarádka Harry, neměl bys být tak moc důvěřivý."

„Ale-"

„Pro Merlina mlč už na chvíli Harry! To je pořád samé ale, proč, proč..Někdy jsi opravdu hrozně otravný. Draco by mi měl poděkovat za to, že jsem ho tebe zbavila, vždyť by z tebe musel zešílet!"

„Takže to jsi taky byla ty? To ty jsi mu vyhrožovala?"

„Samozřejmě Harry, to všechno já.." řekla rudovláska s ledovým klidem a úsměvem na rtech.

„Nenávidím tě ty mrcho!" zakřičel na ni Harry, avšak zrzka se jen zasmála.

„Ovšem, že mě nenávidíš, ale to se bude muset brzy změnit Harry a taky že změní. Přece nechceš sedět v tomhle sklepě do konce svého života."

„Milionkrát radši budu trčet tady, než být s tebou! Vždyť je to jak z nějakého špatného mudlovského filmu! Řekneš mi už laskavě, proč mě tady držíš?"

„To je prosté. Sláva a peníze, můj sladký Harry. Vysnila jsem si pohádkový život po boku "vyvoleného", kde bych nemusela dělat nic, ale ty jsi ten můj sen zničil během chvíle jen kvůli té nechutné blonďaté fretce. A teď za to budete trpět všichni. My ale už budeme navždy spolu Harry, jen my dva, protože nikdo z těch lidí, co tě hledají, tě tady v životě nenajde."

„Jak můžeš být tak krutá Ginny? To ti opravdu už na nikom nezáleží?"

Rudovlasá dívka se na něj jen posměšně podívala, zakroutila hlavou a chystala se opustit sklep. 

Nebyl by to Harry, kdyby se nesnažil využít jakékoliv šance na to se jakýmkoliv způsobem zachránit, v tomhle případě utéct ze sklepa, a tak se rozeběhl ke stále ještě otevřeným dveřím. Vtom se Ginny otočila a řekla: „Miláčku, nepokoušej se utéct, nemá to cenu. Ty dveře jsou očarované tak, že nikdo kromě mě a mých dvou mužů, kteří ti sem mimochodem budou nosit jídlo a další věci které budeš potřebovat, nebude moci vyjít zpět ven, pokud vejde dovnitř. Jo a ještě k těm věcem, nezkoušej po nich chtít svůj telefon ani hůlku, jinak by tě museli potrestat a to bych opravdu nerada. A navíc ani nemají přístup do mé pracovny, kde jsem to pečlivě schovala..Měj se Harry" dokončila zrzka svůj monolog, poslala chlapci vzdušnou pusu a opustila sklep.

Harry se vrátil zpět k místu, které vzdáleně připomínalo postel, a posadil se. Snažil se přemýšlet, jak by se mohl dostat ven, ale k jeho smůle ho vůbec nic nenapadalo. Nejspíš mu nezbývalo nic jiného, než zde sedět a čekat na svého prince na bílém koni který ho zachrání, ať už to bude kdokoliv. Za chvíli se zde objevil nějaký muž, pravděpodobně jeden ze zrzčiných poskoků, a přinesl Harrymu něco k jídlu i pití a také pár listů novin, takže mohl černovlásek aspoň nějak zabít čas.