"To snad není možný"

3.

V: Co ???
J: Neboj nic, jdeme si hrát, jo ?
V: Jo tatii!
J: Tak pojď, jinak já zachvilku přijdu, a domluvíme se.

Pohled Týny:
Objevila jsem se sama v prázdné místnosti, když najednou za mnou přišel nějaký povědomí člověk, ale ano....Já už vím kdo to je, to je hajzl.

T: Štěpáne, hned mně pusť.

Přišla jsem k němu, a vrazila mu facku, on mně ale přitlačil ke zdi, až mně to bolelo.

Š: Nazdárek, koukám, že máš docela pěknou rodinku Týnuško😉.
T: Jak o tom víš ?

Štěpán vytáhl můj telefon.

T: Co po mně jako chceš ?
Š: Tak můžeš hádat.
T: Ale já nechci.
Š: Tvoje chyba.
T: Prosím Štěpáne pusť mě, na mě čeká Janek a...

V tom mi skočil do řeči Štěpán.

Š: A Violka, já vím, všechno jsem si to zjistil.
T: Tak proč to děláš.

Bylo mi do breku, když jsem viděla, že se tím Štěpán docela dost baví.

Š: Nebul. Já si chci prostě jen užít, a vydělat nějaký prachy.
T: A jak ti s tím jako pomůžu já ?

Pohled Janka:
Druhý den ráno, jsem vstal asi v šest což normálně nevstávám, ale stejně bych neusnul, když je Týna bůh ví kde...Převlékl jsem se, a Violka ještě spala, tak sem sešel dolů do kuchyně, a tam už všichni byli.

B: Ty už jsi vstal ?
J: Nemohl jsem spát, mám o ní strašný strach.
B: Já jsem ji zkoušela volat, a mobil má zapnutý, akorát to vždycky vytípne.
J: To je divný, tak mám ji zkusit zavolat já ?

Vzal jsem mobil, a začlo to vyzvánět.

J: Týno ?
Š: ....
J: Kde jsi ? Sakra...
B: Co se stalo ?
J: Zvedla to, ale neodpovídala...Takže nevíme nic.
R: Já nechci aby jste se trápili ještě víc, ale já si myslím, že to neuvedla Týna, ale někdo jiný.
B+J: Kdo ?
R: To nevím, ale oba dobře víte, že Týna taková není....