Monster...

...Doma...

-Levi-

"Hange chápu to dobře?" pozvedl jsem obočí. "Ano, teď mu nemůžeme věřit." odpověděla mi. "Kdyby tu byl Erwin..." začal jsem "ale ten tu není!" křikla a měla v oku slzy. Jasný není to, ale to neznamená že by nepodporoval Erenovo rozhodnutí. Zvedl jsem se a rozhodl se jít za ním.

"Levi heichou!" křikl piskavím hlasem Armin, který přede mnou salutoval spolu s Mikasou. "Ne, nemůžete za ním." věděl jsem na co se chtěl zeptat. "Nám by to řekl." namítala černovláska. "I kdyby, Hange to nepodporuje. Bohužel pro vás Hange je momentálně v čele průzkumníků. Konec rozhovoru a raději běžte kouknout na nové rekruty. Pořád jim nevěřím..." odpověděl jsem a šel dál svou cestou. 

-Eren-

Seděl jsem na zemi a držel ruce pevně v pěstech. Měl jsem pocit že si rozdrtím klouby, ale to je předci jen jedno ne? Stejně by to bylo vše zpět tak co. Hrdina nebo nepřítel? Co sakra jsem pro mé kamarády. Asi spíš to druhé, nevěří mi. Nikdo už mi nevěří. "Utápíš se v myšlenkách spratku?" uslyšel jsem mě velmi známí hlas. Zvedl jsem na něj pohled. I takhle vzrůstově malý člověk budí ve všech neskutečný respekt. Jen já ho asi tak ztratil. "Nemusíš se mnou mluvit." dodal. Takže jede taktiku Hange? Ta už to vzdala potom co jsem ji i přes mříže vzal. "Nemám vám co říct." odpověděl jsem. "Takže předci jen si nezapomněl mluvit." uchechtl se. 

Heichou přešel k mřížím a hleděl na mě. "Jsem snad nějaký výstavní předmět?" zeptal jsem se bezduše. "Něco mi to připomíná. Tenkrát jsem tu stál i s Erwinem." Erwin... už je pryč... Stejně jako Sasha, Marco a další. Nad čím asi Annie přemýšlí v krystalu? To je asi jedno. Podíval jsem se do země a dál si rukou drtil klouby na té druhé. Uslyšel jsem klíče a zvuky kovu. Zvedl jsem hlavu a Levi heichou stál se mnou v cele. "Nebojíte se?" podíval jsem se mu do očí. "Vždycky tě mohu zkopat." odpověděl mi. Levi heichou si sedl na mou postel. Sedl  jsem si vedle něj. "Tohle mi něco připomíná." řekl jsem. "Kolik je to let?" zamyslel se Levi.

-Levi-

"Kolik je to let?" zamyslel jsem se na oko. "Myslím že pět." odpověděl mi brunet. "Často jsme takhle sedávali." řekl jsem. "Kdyby jen to ." uchechtl se. Přejel jsem mu jemně prestem po hřbetě ruky. Eren si přestal mačkat ruce a pohlédl na mě. "Je to už dlouho co jsme spolu byli." řekl. "Lituješ?" Eren zavrtil hlavou. "Jak ti bylo beze mně ?" optal jsem se. Eren konečně zvedl pohled a střetl se s mým. Bolí mě ho vidět takhle zničeného. Dřív byl jak štěně a teď? Koukněte se na něj. Je mi tak podobný. Nelíbí se mi to. "Všelijak." odpověděl. 

Ano měl jsem s Erenem menší vztah. Dostal se mi pod kůži už tenkrát. Spratek jeden. Pořád za mnou lezl a mě to nejdříve štvalo, ale pak jednou v noci. 

Ležel jsem na své posteli, Eren již nemusel být pod zámkem, když v tu mi někdo zaklepal na dveře. "Dále." Řekl jsem. Pohlédl jsem na člověk, který si řekl že mě navštíví uprostřed noci. Nevěřil jsem že by někdo v tuhle hodinu byl také vzhůru. Mezi dveřmi stál brunetek. "Co je spratku." sere mě jak furt za mnou leze. "Nemohu spát..." šeptl. "A co já s tím?" Eren zavřel dveře a sedl si ke mně na postel. "Nechceš se mě snad zeptat na to jestli tu se mnou nemůžeš spát, že ne?" pozvedl jsem obočí. Brunetek přikývl a já v ten moment neměl to srdce ho vyhodit. "Dotkneš se mě a jsi mrtvej!:" prskl jsem a posunul se. 

Eren si lehle vedle mě do postele. Otočil jsem se k němu zády. Po chvilce jsem slyšel jen klidný dech naznačující mi že už spí. Přetočil jsem se na druhý bok tak že jsem na něj viděl. Pohladil jsem ho po tváři. Je tak klidný když spí. Bohužel jsem nevědomky nechal mou ruku na jeho tváři a on se pod tím dotykem, který trval moc dlouho, probral. Podíval se mi do očí. "Já myslel že když se vás dotknu tak jsem mrtvej." šeptl rozespale. Nemohl jsem se hnout. Byl jsem zmatený sám ze sebe. Eren vzal mou ruku a propletl s ní prsty. Sledoval jsem jeho smaragdové očka. Jeho tělo se pomalu přiblížilo k mému. Než jsem se nadál cítil jsem na svém těle to jeho a byl obklopen jeho vůní. "Spratku..." šeptl jsem. Eren se uchechtl "heichou...". Pustili jsme se a já naivně myslel že mě nechá spát. Eren mě objal rukou kolem pasu a tak jsme se na sebe tiskli.

"Erene..." oslovil jsem ho. Eren se jen nevinně kousl do spodního rtu a usmál se. Proč jsem si toho nevšiml dřív. Je krásný. Možná protože jsem na něj nekoukal a spíše jsem ho ignoroval. Spojil jsem na malou chvilku naše rty. Erena jsem tím asi překvapil a jen na mě hleděl a pak se uchechtl. "Co ti přijde vtipné?" řekl jsem podrážděně. Brunetek se ke mně přitulil. "Jak jste úplně jiný, PANE." nevím proč to oslovení znělo teď tak svůdně, ale asi to byl jeho účel. Chtěl jsem něco udělat, ale slyšel jsem jak jen poklidně oddychuje. "Dobrou noc, spratku." zašeptal jsem 

Tu noc, jsem ho přestal vnímat jako to děcko, ale spíše jako krásného kluka co mi přišel do postele, protože nemohl spát. "Chyběl jsi mi Levi.." zašeptal po chvilce. "Je vtipné že na nás nikdo nepřišel." uchechtl se. "Zase ti něco přijde vtipné spratku?" usmál jsem se. Sedl jsem si mu na klín obkročmo. "Už nejsi děcko." podotkl jsem. "Proto mi říkáte spratku, pane." dělá to furt. Pořád mě bude provokovat, i když vše sám ukončil, neodstrkuje mě a dělá mi tohle.