Slzy, které zaplavily její hnědé oči

Byla dívka, která žila v jedné malé vesničce u města. Říkali jí Kat nebo Katherine.

Většinu času proseděla u okna, dívala se, jak jsou lidé šťastní, zamilovaní a usmívají se jeden na druhého. Ona to nedokázala. Chtěla se tolik smát, ale i přes všechnu snahu cítila, že není šťastná, že úsměv není upřímný. Není takový, jako měla kdysi. Tehdy se smát uměla, vlastně nedělala nic jiného, než se na lidi kolem sebe usmívala. Byla otevřená, byla šťastná. Neseděla stále u okna. Chodívala ven přesně jako ti lidé, na které se dnes jen dívá.m Tolik jí bolelo srdce. Snad každý, koho potkala usiloval jen o jedno - vrazit jí kudlu do zad. Kudlu tak těžkou a dlouhou, kterou jen tak nikdo nevyndá. Srdce jí bolelo, tak moc, že si připadala, jako by všechnu bolest necítila jen psychicky, ale fyzicky. Ubližovalo jí vše. Měla kamaráda, opravdu nejlepšího kamaráda, který se nemohl dívat na její bolest. Na její uplakané, nateklé oči. Kdyby mohl, každou slzy by ji z tváře setřel. Byl by s ní. Nemohl, na to bydlel příliš daleko a ještě se svou přítelkyní. Nevěděl, že Kat je do něho tajně zamilovaná. Věděl jen, že je smutná. Snažil se jí pomoct, i když ona se kontaktu s ním vyhýbala. Však její vyhýbání se jí na jeden den opravdu nepovedlo. Ten den byl její den. Už byla dopělá. Měla narozeniny, bylo jí 18 let. Dívala se z okna, každý den plynul stejně. Ale tento den byl přesto jiný. *klep,klep* ozvalo se na dveřích. Ani se nepodívala ke dveřím. Myslela si, že je to znovu její nesnesitelná macecha. Vstoupil do vnitř. Jen tak stál, díval se na její krásnu, na její uplakanou tvář. Jedna slza za druhou. Přistoupil blíž a řekl ,,ahoj Kat" otočila se. Když ho viděla, dech se jí zatajil. Nemohla dýchat, nevěděla, jestli je šťastná nebo ještě blíž ke dnu. Neodpověděla a rovnou ho objala. Poprvé ji setřel slzy. Podívala se na něho těma smutnýma, hnědýma očima. ,,Co tu děláš?" zeptala se konečně. ,,Nesnesl jsem tvou bolest, musel jsem přijet" řekl. "Co tvá přítelkyně" zeptala se. ,,Rozešli jsme se" odpověděl se sklopenou hlavou. Znovu ho objala.

Ten večer prožili s úsměvem, smáli se, bavili se, dokonce i tančili. Byli se projít. Ona byla po dlouhé době venku a byla přesně jako ti lidé, na které měsíce koukala z okna. Přesto byla jiná. Byla zamilovaná do člověka, který to netušil. Chtěla mu to říct, ale nemohla. Ten pocit úzkosti ji svíral čím dál víc i přesto, jak šťastná v tu chvíli byla. Když druhý den odjel, přece jen něco zanechal. Zanechal jí v očích jiskřičku naděje. Naděje, že z jejich přátelství může být i víc. Zanechal v ní pocit princezny, která čeká na prince a tím princem je právě on.

Po týdnu přijel znovu. Ona už neplakala, usmívala se. Jakmile ho uviděla, div se za ním nerozběhla. Ta radost, kterou měla, když ho uviděla. Štěstím se třásla, motýlků měla plné břicho. Tenhle pocit ještě neznala i přesto, že zlomené srdce již párkrát měla.

Cítila se jinak. Poprvé se cítila ta silná, nezranitelná. V jeho objetí, v jeho náručí. S ním. Přesně ten večer se její špatné období převrátilo v to dobré. Z přátelství vzniklo něco krásného. Říká se tomu láska. Její dny byly naplněny štěstím, láskou. Tak překrásnou budoucností. Je dva viděla všude, snad i ve snech. Věděla, co znamená ,,žít pro lásku" Vídali se každý víkend a i přesto, že trávili víkendy ve stejném městě, kde bydlel on - byl každý víkend jiný, originální a hlavně krásný. To, co princezna Kat cítila teď, ještě necítila. Necítil to snad ještě nikdo jiný. Cítila, že on je její princ z pohádky, ta pravá láska. Ta nekončící láska, kterou nic nezlomí. Dával jí to na vědomí, že ona je jediná. Dával jí znát jeho lásku. Ale byla to opravdová láska, nebo v jeho očích byl pouhý odraz lásky její?

Jenže vše má i svůj konec. Jednou i ta nejkrásnější pohádka musí skončit. Někdy je dobré skončit v tom nejlepším, ale kdo to tak opravdu má? Vracela se z pohádky domů. Vrátila se ke svému oknu. Byla naprosto mimo, snad ještě víc, než tehdy. Slzy zaplavily její hnědé oči. Proč to vše skončilo? Byla ona snad ta špatná? Ne. Jen její princ si vzpomněl, že není jediná princezna na světě. Šel za jinou. Za tou, které srdce věnoval ještě mnohem dřív, než poznal Kat. S tou princeznou je do teď, ale co se stalo s Kat? To jen bůh ví. Snad sedí u okna, pláče a nezná důvod proč se usmát. Snad přemýšlí o tom, proč pohádky mají konec. Snad stále žije.