Moje prokleté dětství

Část 1- Začátky

Hrála jsem si na pískovišti. Najednou ke mně přišel chlapeček a začal si semnou hrát. Líbil se mi, ale neměla jsem odvahu se ho zeptat, protože sem byla malá a styděla jsem se. Půjčila jsem mu snad všechny hračky, které jsem měla s sebou. Byl blonďatý, krásný no prostě vypadal jako princ.  Celé  odpoledne, jsem si sním hrála, dokud nepřišla má zlá matka a neposlala mě domů na večeři. Rychle jsem běžela domů nebo by mě zbila. Bála jsem se jí. Hračky jsem zapomněla na písku u chlapečka. Druhý den jsem celý probrečela. Nemohla jsem jít jako každý den na hřiště a hrát si. Musela jsem trčet doma. Buď jsem uklízela nebo jsem si prohlížela knížku od mojí milované maminky. „Asi se ptáte, co se stalo mojí mámě. Když mi bylo asi šest let, tak mi máma řekla, že potřebuje jet autem akutně do práce. Nechala mě samotnou doma a odjela. Nevrátila se. Na druhý den přijela hodná paní a řekla mi, že maminka se nabourala, a že je v nebíčku. Brečela jsem. Musela jsem jít do speciální školky mezi děti, kterým umřeli rodiče. Každý den jsem vzpomínala na mámu jediné, co mi zbylo, byl rámeček a v ní fotka mámi. Asi se ptáte, kde mám tátu. Toho jsem nikdy neviděla a nikdy o něm neslyšela. V sedmi letech si mě domů vzala jedna paní. Nejdřív byla hodná a milá, ale potom mě začala bít a mlátit. Ale musela jsem sní být, byla jsem malá a nikam jinam sem nemohla jít.“ Tu knížku jsem dostala k pátým narozeninám. Jsou v ní fotky, když jsem byla malá a různé vzpomínky. Prohlídla sem si ji a jakmile jsem ji zaklapla, přišla matka do pokoje a začala po mě řvát. Utekla jsem. Běžela jsem  pryč, hlavně nejdál od ní. Najednou jsem narazila do mladé a hodné paní a měla chlapečka.......