Ano! To je ten chlapeček z pískoviště. Stále jsem neznala jeho jméno. Paní si mě vzala a odvedla domů. Žila jsem si jako v bavlnce. Měla jsem vše a toho chlapečka jménem Max jsem si zamilovala. Byl stejně starý jako já, i když vypadal mladší. Byli jsme jako bratr a sestra. Když jsem dosáhla 11 let, někdo zaklepal na dveře, když sem byla doma sama s bráchou. Podívali jsme se kukátkem, a koho jsem tam neviděla. Byla to moje zlá macecha. Dělala jsem, že tam nejsem, protože by mi ublížila a za vlasy by mě byla schopná dotáhnout domů. Po chvilce klepání ustálo. Šla jsem si s bráchou hrát a čekali jsme, dokud nepřijede teď už moje maminka.
Jakmile maminka přijela, všechno jsem ji řekla. Hned se oblíkla a šla na návštěvu macechy. T
Á jí řekla, že mě chce okamžitě zpátky, ale maminka se nedala a podala na ní trestní oznámení, že týrala dítě…tedy mě. Nakonec skončila macecha ve vězení na 4 roky.
Já jsem pilně se svým nevlastním bráchou studovala. V deváté třídě jsem si našla kluka. Byl milý hodný. Blonďaté vlasy a modré oči…krása :D Poté mě i mého bráchu čekali zkoušky na střední školu, nyní jsem ve třeťáku na zdravce. Bude ze mě sestřička, teda jestli dostuduju. Výsledky mám průměrné, takže si myslím, že dostuduji 100%. Můj brácha si vybral střední průmku a taky se nemá špatně. Ráda na svoje dětství vzpomínám v dobrém, i zlém. Sem šťastná, kde teď sem a bůhví jak by to dopadlo, kdybych zůstala u macechy a neutekla bych...to už by byla jen záhada...
Děkuji za čtení mé krátké povídky...vymyslela jsem ji asi během hodiny vím neníto nic moc ale i tak doufám, že se líbila :)
ČTEŠ
Moje prokleté dětství
RandomAhoj, jsem Elizabeth a ráda bych Vám pověděla můj příběh ze života. Nyní mi je 18 let a studuji školu. Tohle je moje dětství. Jako malá jsem si hrávala na hřišti blízko mého domova. Nikdy jsem neměla kamarády, až doteď. Komenty :))
