Musela jsem do práce. Vůbec se mi tam nechtělo, vzhledem k nějakému koncertu
"Ahoj Šári" pozdravila jsem svoji kolegyni a šla se do šatny převléct. Klub už se pomalu ale jistě začínal plni lidmi čekajících na koncert.
"Já nevěřím svým vlastním očím " promluvil ke mně hlas , který jsem znala až moc dobře. "Jakub Vlček" řekla jsem ještě dřív než jsem zvedla hlavu. Obešla bar a div mu neskočila do náruče.
"Co tady děláš??," zeptala se ho s nadšením v hlase. "Petr tu má koncert a my s Nikem jsme překvápko."
"Tak počkat, on je tu můj bratr ? Jako Dominik Citta?"
"Ano je, a stojí přímo za tebou," uslyšela jsem další mně tak dobře známý hlas.
Pomalu jsem se otočila, a když jsem ho opravdu uviděla skočila jsem do náruče a pevně ho objala.
"Ahoj sestřičko," postavil mě na zem a dal mi pusu do vlasů.
"Hele já jsem rád, že se vidíte po 20ti letech , ale my dva jsem surprise, takže pojďte někam dozadu.
Přesunuli jsme se do backstage.
" Vy dva se ani nemůžete ozvat, že přijedete."
"No bylo to celkem neplánovaný, v podstatě nikdo to neví."
"A mimochodem, kdo že má ten koncert?"
"Stein27" vypadlo s Dominika , který zase řešil něco na telefonu.
"No?" ozval se za mnou něčí hlas.
Pomalu jsem se otočila a naskytl se mi pohled na vysokého, blonďatého a dost sexy týpka.
"Znáš všechny moje kamarády, jakto že jeho ne ?
"Že bys nás zapomněl představit bratře ?
"Tak ty jsi ta jeho malá ségra, o který pořád mluví."
Pousmála jsem se nad tím, když řekl že o mně Dominik mluví. Byl moje jediná rodina(když teda nepočítám babičku). "Petr," podal mi ruku. "Mária," odpověděla jsem a také mu podala ruku.
"Tak jo, hrdličkovat můžete i potom jdeme něco dělat. Dominik, já i Petr jsme se chtěli pozastavit nad Jakubem a jeho poznámkou, ale nakonec jsme usoudili, že to necháme být. Naposledy jsem se usmála na Petra, vyslechla si od Dominika ať nikam po koncertě nechodím a šla jsem za bar, kde už jsem v klidu obshulovala.
Když koncert skočil, poslala jsem Šárku domů, jelikož už tam byla od 15hod. odpoledne a taky už tam byl jen můj bratr a ostatní jeho kamarádi.
Poklidila jsem bar a stoly a ještě než jsem šla za ostatními šla si ven zapálit. Vyndala si cigaretu z krabičky a vložila si ji mezi rty.
"Do háje" řekla jsem polohlasně, jelikož jsem neměla zapalovač.
"Hádám, že potřebuješ tohle," ozvalo se zamnou a já s leknutím nadskočila. Stál tam Petr. Měl na sobě černé džíny a černé triko. Jeho skoro bíle vlasy byly mokré takže hádám že dal sprchu v umyvadle.
"Hele zatím vypadáš mile a já tě chci mít ráda, takže bych ti byla vděčná kdybys mi nezpůsoboval infartk, pokaždé co za mnou stojíš" vychrlila jsem ze sebe a usmála se. Už jsem taky měla něco vypito nejspíš jako on, takže se jen usmál a přikývl. Natáhla jsem se pro zapalovač v jeho ruce, ale on dal jen ruku výš abych na něj nedosáhla. Smáli jsme jako malé děti a já se pořád snažila dosáhnout na zapalovač. Najednou zvážněl a jen se na mě díval. Všimla jsem si mojí vyhrnuté košile, která odkrývala velkou modřinu má břiše;všiml si i těch na rukou.
"To ti někdo udělal ?" zeptal se až nějak moc klidně.
"Nene , neblázni, jen jsem spadla ve sprše" snažila jsem se znít přesvědčivě.
"Určitě?" zeptala se nejistě.
"Jo , určitě, jsem hrozný tele a uklouzla jsem. Hele pojď dovnitř už je mi tu zima, vzala jsem ho za ruku a táhla směrem dovnitř.
Celý večer jsme si povídali a skvěle se bavili. Naštěstí už to nějak neřešil ani se o tom nezmínil.
"Napadlo mě jet na chatu na Šumavu, co myslíš Dominku?:
"Myslíš na ten obrovskej, strašidelnej barák co nám odkázala babi?"
"Prosím tě nepřeháněj. Jo a to vám oznamuju, prostě pojedeme. Napíšu ještě pár lidem a uděláme nějakou párty."
"To nezní vůbec špatně" přikývl Jakub s Petrem.
Byla jsem ráda že mě napadla naše chata a že tam pojedu s někým koho mám opravdu ráda. V půl čtvrtý jsem zamkla bar. Kluci šli do hotelu a já k sobě. Nechala bych je spát i u nás kdyby tam nebyl On. Člověk, se kterým chodím už rok. Člověk, který mě skoro celý ten rok mlátí a znásilňuje a já se tak bojím, že od něj nemůžu odejít.
Odemkla jsem dveře od našeho bytu a nepřekvapilo mě když byly na zemi v kuchyni střepy a hrála nahlas hudba. Filip, tam měl nějaký svoje kamarády jako vždycky a byl totálně na sračky. Snažila jsem se nedělat hluk , aby si mě nevšiml, jenže to se mi nepovedlo. Hned jak mě zaregistroval, agresivně se ke mně rozešel a vrazil takovou facku, že jsem chytla druhou o zeď. "Kde si byla?" začal na mě řvát. "V práci, kde jinde asi" odpověděla jsem a držela si bolavou tvář. Přitiskl mě ke zdi s rukou pod mým krkem, tak, že jsem nemohla dýchat. "Dobře, ale jestli zjistím že mi lžeš, zabiju tě, jasný?"
Ani jsem mu neodpověděla a odebrala se do koupelny, kde si dala sprchu a jako mrtvá jsem padla do postele.
První kapitola. Doufám že se líbí... Omlouvám se za případné pravopisné chyby. Děkuji za přečtení<3
