Nulový úrok

Kříž

"Teorie lásky je božská, její praxe ďábelská."

Tomáš po nekonečné minutě přerušil oční kontakt. ,,Mohu Vám nějak pomoci?'', zeptal se Tomáš sedící u počítače a usmál se. Druhému Tomášovi došla slova. Nemohl ze sebe vytlačit ani hlásku. ,,Jste v pořádku?'', zeptal se Tomáš, zvedl se a došel k němu, usmál se a položil svou ruku na Tomášovo rameno. V tu chvíli druhému Tomáši cosi zašimralo v břiše. Zvedl hlavu, aby opět spojili své oči.

Vzápětí si Tomáš vzpomněl, co v bance dělá. Odhodil Tomášovu ruku ze svého ramena a následovně mu dal facku, poté ho povalil na zem a začal se s ním prát. ,,Ty mi nebudeš přebírat klienty! Ty zmetku zelenej!'', nadával Tomáš. Mezitím si rvačky všimli i ostatní lidé. Přiběhli k nim a snažili se je od sebe odtrhnout. ,,Zavolejte policii!'', zvolala neznámá žena. Tomáš zaslechnul cizí hlas. Nemohl přeci riskovat, zatčení byla poslední věc, kterou si přál. V krátkém okamžiku vyskočil a rozeběhnul se ke dveřím. Rozrazil těžké dveře a bez rozhlédnutí běžel přes silnici dál ke své bance. Kdyby jen dával pozor.

Jediné, co slyšel byl hluk sirén.

Ostré světlo.

,,Bude v pořádku?''

,,Už otevírá oči!''

Tomáš se probudil na nemocničním lůžku. Promnul si oči a rozhlédl se kolem sebe. Vedle něj seděla jeho manželka a za ní stál Tomáš z nové banky. Manželka políbila svého manžela. Tomáš si povšimnul znechuceného výrazu Tomáše, který stál v rohu místnosti. ,,Už jsem si myslela, že se neprobudíš. Naštěstí se ti nic moc nestalo.'', pousmála se manželka. ,,Kromě toho, že ho srazilo auto.'', dodal sarkasticky Tomáš. ,,Samozřejmě, jsem si vědoma toho, že můj manžel byl sražen autem, ale díky Bohu se mu nestalo nic strašného. Jen je trochu potlučený. Pár dní si poleží v nemocnici a pak se může vrátit domů.'',  žena se dotkla kříže na krku a pohladila ležícího a zmateného Tomáše. ,,C-co tu dělá on?'' zeptal se Tomáš a poukázal prstem na muže s bílou košilí s drobnými fleky od krve a kravatou v rohu místnosti. ,,Ty si vážně nic nepamatuješ? Napadl si mě! Podívej se na mě! Mám potrhanou a špinavou košili. A navíc si mi rozbil sklíčka u brýlí.'' Tomáš ukazoval svými prsty všechna poškozená místa. Ležící Tomáš pozoroval jak jeho prsty ladně ukazují napáchané škody. ,,Za chvíli tu bude policie. Jsi obviněný z napadení.'' vyhrkla ze sebe manželka. ,,Jinak promiň, musím se vrátit zpátky do práce. Zítra tě zas přijedu navštívit.'', manželka políbila Tomáše a odešla.

V nemocničním pokoji byli jen oni dva.

,,Ty nejdeš pryč?'', zeptal se ležící Tomáš. ,,Ne počkám si tu s tebou na policii.'', odpověděl Tomáš. ,,Hele, já nechtěl. Víš, poslední dobou k nám moc lidí nechodí a s Vaší novou bankou k nám už nevkročí ani noha. Tu práci miluji a nechci o ni přijít.'', řekl Tomáš se slzami v očích. Stojící Tomáš si povzdechl a pomalu kráčel k lůžku. Když k němu došel, sedl si na kraj. Podal ležícímu Tomášovi ruku a pomohl mu dostat se do sedu.

Tomáš si sundal rozbité brýle. ,,Myslím si, že je tu jedno řešení, které by mohlo zachránit tvou kariéru.'', řekl Tomáš koketním toném. Tomáš, který byl ještě zmatený po celé události a nevěděl, co má očekávat. Tomáš si přisedl blíže. Svou levou ruku schoval pod peřinu. ,,Co bys řekl tomuhle?'', pošeptal mu Tomáš. Zraněný Tomáš si povzdechl a políbil Tomáše.

Vzápětí si Tomáš uvědomil, že to, co oni dva dělají není správné. ,,N-ne. Přestaň!'', odstrčil ho. ,,Já nemůžu! Já jsem ženatý heterosexuální muž! Tohle není přirozený!'', vykřikl Tomáš. ,,To, co máš dole říká něco jiného.'', Tomáš poznamenal a nasadil si zpátky rozbité brýle. Zvedl se z lůžka a vydal se ke dveřím. Ty otevřel.

,,Už je tu policie.''

(I regret my life choices)