Ráno:
Pohled Lindy:
,,další den no hurá" řekla jsem s nechutí. Vzala jsem si do ruky mobil a tam byla notifikace od MaTTema že vydal nové video. Ale...ale tohle video bylo pro členy a já už ho mám jakou dobu koupený. Asi v polovině videa se "zmínil" o mě... a to mě zlomilo. Takže jsem si sedla na postel a vytáhla ze šuplíku žiletku. A udělala si další čáru. Krev stékala na zem se slzami. Kdo by řekl že když je mi 18 tak mě stáhne dolů taková prkotina ale jsem na tom závislá. První čára byla když mi bylo asi 15 nebo 14. Well jelikož je corona tak jsme doma. [P. S. vše se odehrává v Praze pozn.autorky] Už to bude asi rok co jsme doma. Tak jsem si zavázala ruku zpět do obvazu a šla na online školu. Stejně jsem nedávala pozor protože jsem přemýšlela nad tím co asi dělá. Když se do sluchátek ozvalo:
,,Tak Lindo vyjmenuj mi nějaké choroby koně!"
,,eeeee...."
,,Zase nedáváš pozor! Vypni mikrofon a máš za 5!"
Když konečně skončila výuka tak jsem si šla dát oběd. Po oběd jsem si šla zase sednout k počítači...
,,a hele Matty je na serveru...!"
Tak jsem zkusila si ho přidat do přátel a přijmul mi to!
[P.S. jedná se o Vitův server na discordu pozn.autorky]
Byla jsem velmi šťastná no tak jsem mu napsala do PZ. (Přímá Zpráva):Já: ahoj Matty kdy bude ty slibovaný fanfikce z wattpadu s jednou fanynkou?
Matty: ahoj bude ale nevím koho vybrat a teď se to moc nehodí když je situace která je
Takhle to šlo 2 týdny až jedno ráno:
Probudila jsem se s obrovskou bolestí mé levé ruky na které jsem měla ty čáry. Tak jsem se rychle zvedla z postele, udělala ranní hygienu, oblékla se. Vzala jsem si do kapsy od mikiny klíče, peněženku, na hlavu sluchátka a vyšla jsem do lékárny. Cesta tam a zpátky trvala cca 20 minut když už jsem konečně pišla domů s prášky na bolest. Tak jsem si je vzala a šla do pokoje. Mamka je na služební cestě kdesi a tátu nemám. Takže jsem si zase sedla k počítači a na discordu asi triliarda zpráv od Mattyho, ale jedna a to byla ta poslední ta mě zarazila...Matty:šla by jsi se mnou někdy ven? Poznat se více nebo tak?
Tak jsem rychle odpověděla:
Já: já... no... proč ne.
Matty: tak fajn takže třeba v 15:00 před koněm na Václaváku?
Já:
YOU ARE READING
Podívej se mi do očí a řekni co vidíš?
FanfictionV příběhu se objevuje: sebepoškozování velký smutek nadávky a další.