You give me PURPOSE✔️

14

Justin

Prudce jsem zastavil u domu a rychle vystoupil. ,,Zamkni auto" řekl jsem naštvaně Charlotte a hodil ji klíče. Prudce jsem vešel do domu a snažil se najít Jazzy.

,,Jazzy!" Zařval jsem. ,,Tati!" Slyšel jsem křik mých úžasných broučků, ale teď jsem nutně potřeboval mluvit s mojí sestrou.

Vešel jsem do obýváku. Jazzy a Maddie si hrály s panenkama a Matty dělal pro panenky řidiče z těch jeho autíček. Normálně bych se tomu zasmál a klidně bych si šel hrát s nimi, ale teď to nešlo.

,,Justine? Ty už jsi tady?" Zeptala se nervózně Jazzy. ,,Říkal si, že přijdeš někdy pozdě večer" řekla. ,,Kde máš Charlotte, Jazzy?" Zeptal jsem se. ,,Je zamknutá v pokoji. Je naštvaná a tak se tam zamknula. Ani tam nemusíš chodit" zasmála se.

,,Opravdu?" Taky jsem se zasmál a pak se zamračil. ,,Děje se něco?" Zeptala se a postavila se. ,,Charlotte je tady" zavrčel jsem naštvaně když přišla do obýváku.

,,A sakra" šeptla. ,,A sakra? Děláš si srandu?!" Zařval jsem a viděl jsem, jak se na mě Maddie vyděšeně podívala. ,,Charlotte, ty padej do pokoje. A ty pojď se mnou" chytil jsem Jazzy silně za loket a vedl ji na zahradu, protože tady nás děti moc neuslyší a můžu si i kdyžtak zanadávat.

,,Justine, promiň. Nebuď prosím naštvaný" povzdechla si. ,,Jak jako nemám být naštvaný? Ty jsi snad její matka? Nejsi! Já jsem její otec a já jsem rozhodl, že má zaracha a že bude pořád doma!" Zařval jsem.

,,A nepřeháníš to trochu? Jo s tím klukem to asi přehnala když utekla, ale to už snad dva týdny zaracha stačilo. A potom prostě chtěla jít ven s kamarádkou a tak nezvedala mobil chůvě a to je důvod toho ji dát zase zaracha?" ,,Nemluv mi do mojí výchovy. Ty víš úplný hovno o tom mít děti. Nevíš kurva nic. Ty ani nevíš jak to mám doprdele těžký. Ta holka mě vůbec neposlouchá. Ona prostě protestuje a dělá mi to naschvál." ,,Protože se ji vůbec nevěnuješ." zavrčela. ,,Nevěnuju? Jak se ji mám jako věnovat? Povídám si s ní, nebo teď to už nejde si s ní povídat, protože je drzá. A je ji už 13 let. Mám ještě dvě malý děti a tak je jasný, že větší pozornost mám pro ty dva, který ještě nic neumí. Ona nechce pozornost. Ona ví, že se s někým seznamuju a že možná bych měl nějaký vztah a tohle je její protest. Ale já na ní kašlu. Je to můj život" ,,Justine takže ty se seznamuješ s nějakou holkou? Je to ta minulá chůva?" Zeptala se. ,,Jo" kývl jsem. ,,A nechtěl by jsi s tím randěním chvíli počkat? Vždyť pro Charlie je to hrozně těžký. Já bych se chovala úplně stejně" ,,A na co mám jako čekat?" ,,Na to až se z toho Charlie trochu vzpamatuje. Jsou to dva roky a...." Nenechal jsem ji domluvit.

,,Ano jsou to dva roky. Už je to dlouho. Já když si najdu nějakou přítelkyni tak samozřejmě po Charlie nebudu chtít, aby ji milovala jako mamku a říkala ji mami to fakt ne. Kdybych s někým chodil tak to neznamená, že se k nám hned ta holka nastěhuje a že ji požádám o ruku. Ona už musí konečně pochopit, že nebudu celý život sám a že se možná zamiluju. Emily budu navždy milovat to je jasný. Nikomu jsem tohle nikdy neřekl, ale Emily mi sama v nemocnici říkala ať nejsem celý život sám, ať si najdu nějakou druhou polovičku" ,,Opravdu?" Zašeptala. ,,Jo, bylo to asi tři dny před její smrtí. Věděli jsme, že umře a vlastně jsme jenom čekali na to až to přijde a ona už navždy zavře oči. Chytila mě za ruku a řekla mi, že nemůžu být celý život sám. Ať si někoho najdu, nějakou skvělou holku, která mě bude milovat a bude mi pomáhat s dětmi. Ale to Charlotte nemůžu říct, nevěřila by mi to. Nevěřila by tomu, že to Emily řekla" povzdechl jsem si.

,,Co by jsi dělala ty Jazzy? Představ si, že by jsi byla v mé situaci. Umřel by ti manžel, měla by jsi tři děti, dcera by byla v pubertě, pořád by protestovala. Snažila by sis najít někoho, kdo tě zase udělá šťastnou?" ,,Justine to je těžký. Já si to neumím představit" ,,Dokážeš si to představit. Řekni jo nebo ne" řekl jsem přísně. ,,Jo snažila bych si někoho najít" ,,No tak vidíš. Tak proč mi říkáš ať počkám?" ,,Já nevím. Protože Charlotte je ze všeho hrozně smutná a tak" zašeptala.