První příběh, který píšu a doufám, že se vám bude líbit.
Předem se omlouvám za pravopisné chyby. A budu ráda za jakoukoli zpětnou vazbu. Předem vám děkuji za přečtení.
PŘÍJEMNÉ ČTENÍ A BAVTE SE!! ♡♡
Kdysi dávno bylo jedno království a v něm vládl spravedlivý a moudrý král s krásnou a obětavou královnou. Měli dvě dcery, dvojčata, které byly přesnými protiklady. Jedna ze sester měla krásné blonďaté kudrnaté vlasy a na tváři všudypřítomný úsměv a druhá ze sester měla černé havraní vlasy, ale nikdy se nesmála, ale byly nerozlučné jak by jen sestry mohli být. A tak jak postupem času rostly, tak jim poddaní začali říkat Radost a Smutek.
Když sestry slavily své osmnácté narozeniny, tak přijelo spousta vzácných hostů. Byl mezi nimi i jeden krásný mladík. Jakmile vstoupil, tak si ho Radost se Smutkem hned všimly a začaly si špitat. Mladík jde přímo k nim. Zdvořile se uklonil a vyzval Smutek k tanci.
Dívka nabídku přijala a vykročila s ním směrem k tanečnímu parketu. Začala hrát hudba a sál se zaplnil tanečníky. Ale Smutku se něco nezdálo, všichni hosté by si radši zatancovali s její sestrou, ale tento mladík si vybral ji. Nedalo jí to a zeptala se: ,, Proč jste si vybral mně?“ Možná to znělo trochu ostřeji než dívka zamýšlela, ale mladíka to neodradilo. ,,Nejspíš proto, že mi přijdete zajímavější než vaše sestra, a také mi nepřijdete strašidelná a nebojím se vás jako ostatní.“ řekl s úsměvem na rtech. Smutek potěšila jeho upřímnost a také to, že je na ní tak milý a usměvavý. A tak se také usmála. V tu chvíli se rozletěly okna a zhasly všechny svíce.
A krkavec, který okny vlétl dovnitř začal zkřehotal po celém sále: ,,Dívka smutku se usmála a smutek do světa vypustila.“ Krákal nahlas, neustále to opakoval a ještě se u toho smál. Všichni hosté byli vyděšení. Radost v tom nechtěla svou sestru nechat, a tak se začala usmívat, jak to uměla jen ona. ,,No jistě, jen jeden úsměv vypustí do světa smutek a neštěstí,“ řekla a smála se při tom od ucha k uchu ,, to je takový nesmysl a uvěřit by tomu mohl jen hlupák.“
Všichni hosté se pomalu rozesmáli, až na Smutek. Měla z toho divný pocit a to nejspíš i Radost. Sestry se na sebe podívaly s povzbudivým pohledem. A po chvíli se rozhodly oslavu opustit.
Povídaly si skoro celou noc, a až pozdě dopoledne je probudila jejich matka se strachem v očích.
Začala do dvou velkých kufrů házet různé věci.Jako první se zeptala Radost: ,,Co se děje, maminko?“ ,,Musíte odsud zmizet,“ odpověděla ve spěchu a sestry se na sebe tázavě podívaly ,,jdou sem poddaní, a protože se jim od rána nic nedaří a ani zpívat při práci se jim nějak nechce tak si myslí, že je to tvoje chyba.“ Sestry věděly na koho je to mířeno, a tak se na to neptaly. ,,To ale není správné, a také je to úplná hloupost,“ křičela na celý pokoj Radost. Zato druhá ze sester neprotestovala a vrhla se pomoct mamince s balením. Radost se na svou maminku a Smutek podívala a začal s nimi balit.
Když měly kufry zabalené, tak je královna s králem posadili do kočáru, který byl přistaven u zadního vchodu do paláce. Princezny do kočáru nasedly a sborově pronesly: ,,Máme vás rády.“ Jakmile to dořekly, kočí práskl bičem do koní a tryskem se vydali přes město.
Jeli přes kamenný most, poté se povrch změnil na dlažbu, jak jeli po ulicích a přes náměstí. Za městem najeli na prašnou cestu, co vedla k Vílímu lesu, kam brzy dorazili.
Po pár metrech kočí zastavil koně. Dívky se polekaly, ale měly za to, že přes cestu leží strom nebo je cesta zavalená kamením. Ale než stačily vykouknout z okénka, tak se dveře kočáru černého jako uhel rozletěly a někdo je vytáhl ven.
,,Mám tu čarodějnic,“ vykřikl jeden z mužů v kápy a za ramen držel Smutek.,,Nechte jí!!“ snažila se je překřičet Radost, ale nikdo jí neposlouchal ,, nic neudělala, vy bastardi.“ Po chvíli jeden z mužů vytáhl zlatě zdobenou dýku. A už nebránící se dívce přezdívajíc Smutek prořízl hrdlo.
,,Pro štěstí a radost lidu!“ prohlásil ten muž a ostatní s radostí na rtech pozvedli své zbraně. Přestali dávat pozor na druhou ze sester.
Radosti se do očí nahrnuly slzy a nemohla uvěřit tomu, co vidí. Najednou se v ní něco zlomilo tak rychle, že si toho nikdo nevšiml. Vytáhla jednomu z přítomných z opasku lovecký nůž. A zaútočila na může co zabil její sestru a nůž mu vrazila přímo do hrudi.
Muži a ženy okolo jen vyděšeně zírali. ,,Lidé si nezaslouží radost, ZA SESTRU!“ pronesla a stejným nožem ukončila i svůj život.
Její krev se smíchala se sestřinou a ze země začaly vyrůstat proplétající se výhonky javoru. Jeden tmavý jakoby bez života a druhý byl naopak života plný.
Znovu se tam objevil krkavec a zazkřehotal: ,,Až na stromě vyroste přesně dvanáct květů, tak se Smutek a Radost na svět vrátí a dají vám novou šanci.“
Od té doby, co do paláce přinesli těla dvou mladých dívek, král s královnou chodí strom zalévat. Vyprávějí všem o krkavčím proroctví a doufají že se jim dcery jednoho dne vrátí a budou plné života. Přesně tak jak si je oba pamatují.
Tak co? Líbilo se?
Já myslím, že na první příběh to není špatné.Začínám pracovat na dalším, tak se těš!
♡☆♡☆♡☆♡☆♡☆♡☆♡☆♡☆♡☆♡
ČTEŠ
Příběhy Vílího lesa
Short StoryNěkolik příběhů vyprávějících o životu, smrti, lásce, nenávisti, ale i štěstí a neštěstí...