Summer with One Direction?

Part 39

Díl věnuju Magdince! ♥ Protože za poslední dny toho pro mě dělá až moc! ♥ DĚKUJU!!!

************

„Dobrou princezno.“ Políbí mě na čelo a ještě více si mě k sobě přitáhne. Konečně můžu spokojeně usnout.

***

„Večer tě vyzvednu, tak v pět buď připravená.“ Políbí mě a já nedočkavě vystupuji z auta.

Panebože, balím si do Paříže!

Tohle volno, no léto je nejlepší v mém životě! Ach!

Vešla jsem do domu, tipuju, že rodiče jsou v práci a možná bude doma jen bratr. Měla bych aspoň mamce zavolat, a oznámit, že odjíždím.

„Ahoj.“ Houknu ke dveřím od bratrova pokoje.

„No tak co, ojebal tě podle představ, když byl ten volnej barák.“

„Prase!“ zavrčím, je tak nechutnej, jak to může být můj bratr? Fuj.

„Hej, já to myslím vážně.“ To jako fakt?

„Tak si mysli co chceš, protože se o mě nemusíš bát, následující dny nebudu vůbec doma.“ Pošlu mu vzdušnou pusu a jdu k sobě do pokoje.

„No tak to jeho barák, spíš sousedi nepřežijou.“

„Paříž lásko, Paříž!“ zakřičím hravým hlasem, aby mě slyšel.

„Cože?“ ve vteřině je u mých dveří.

„Letíme do Paříže!“ vypísknu.

„Taky si najdu holku nějakou zpěvačku.“

„Běž někam.“ Zabouchnu mu dveře před nosem a skočím na postel.

Ještě, že mi už je lépe, protože bych jela akorát tak doprdele.

Ze skříně vytáhnu menší kufr a začnu do něj dávat pár základních věcí. Přejdu do koupelny a sbalím si obří kosmetickou tašku. Do kufru ještě přidám boty a mám zabaleno.

Kufr odstavím ke dveřím a přejdu k posteli se svým počítačem. Sjedu všechny sociální sítě, pár videí na youtube a mám o zábavu postaráno.

***

Převlékám se do pohodlnějšího oblečení, které si budu moct vzít do letadla, ale zase abych vypadala slušně. Myslím, že ohledně našeho příletu do Paříže bude velký „bum“.

Popadnu mobil a vytočím Harryho číslo.

„Ahoj, už jedeš?“ mluvím první.

„No ahoj, teď sedám do auta, jen je ti opravdu dobře?“

„Ano, je mi lépe, zvládnu to, nemůžu se dočkat!“ řeknu nadšeně.

„Dobře, do deseti minut tam budu. Pa“

„Pa.“

Snesu si kufr i kabelku dolů ke dveřím, dojdu se do kuchyně napít a jsem kompletně hotová.

Vyjdu zpět k Jackovýmu pokoji a zaklepu.

„Jen, už odjíždím, s mamkou jsem mluvila, tak čau.“

„Jo, užijte si to.“ Zase je milej. Jasně.

Zabouchnu dveře, seběhnu dolů a s věcmi jdu ven.

Chvilku čekám před brankou, a hned se objeví jeho auto v naší ulici.

Jakmile zastaví, hned vyleze a přejde ke mně, obejme mě, políbí mě a po milionech úsměvů se rozhodne vzít můj kufr, dát ho do auta a já konečně usednu na sedačku vedle něj.