Kdysi dávno žil kmen krásných víl. Jmenoval se POLLY. Vládl tam král Václav 1. Měl dvě dcery, princezny Rozárku a Amálku. Maminku už neměly. Rozárka ovládala vítr a Amálka rozuměla řeči zvířat.
Jednoho dne Amálka s Rozárkou zjistily, že v nedalekém kouzelném lese přebývají čarodějnice. To zjištění je lákalo. Nemohly se tam ale jen tak vydat, nebyly na to připraveny, proto se vrátily domů. V noci to Rozárce přeci jen nedalo, vytratila se potají z domu a vydala se do kouzelného lesa sama. Cestou zahlédla čarodějnice, jak se slétávají. Ukryla se v křoví a vyčkávala. Zaslechla, že se snaží o začarování kouzelného lesa. Chyběla jim však poslední ingredience a tou byla právě víla. Rozárka se polekala a běžela rychle pryč.
K její smůle se jí to ale nepovedlo. Jedna z čarodějnic ji zahlédla a rozletěla se za ní na koštěti. Všechny čarodějnice se shromáždily nad princeznou Rozárkou. Ještě než na ni čarodějnice uvrhla kouzlo, stačila po větru poslat zprávu své sestře Amálce, že je v nebezpečí. Nyní na celý les padlo kouzlo zlých čarodějnic.
Druhý den po probuzení Amálka zjistila, že Rozárka není ve svém pokoji. Byla vyděšená! Najednou něco zabušilo do okna. Amálka k němu běžela, otevřela ho a kolem tváře jí proletěl list se vzkazem o sestře v nebezpečí. Nikomu nic neřekla a běžela ji hledat. Když přiběhla k lesu, zjistila, že je zakletý. Nemohla do něho vstoupit. Všude byla mlha a nebylo vidět na krok. Vrátila se domů a přemýšlela, co bude dál dělat.
Po třech dnech to konečně rozlouskla. Věděla, že umí naslouchat zvířatům, a ta jí mohou pomoct. Rozběhla se za svým ptáčkem, kterého pojmenovala Mili. Amálka Mili poprosila, zda nemůže zaletět do zakletého lesa a nafotit ho. Kolem krku jí navlékla malý foťáček a vyslala ji na cestu. Tatínkovi o ztracené Rozárce zatím nic neřekla. Bála se totiž o jeho zdraví, protože byl už starý.
Mili se vrátila. Amálka jí sundala foťáček a podívala se. Viděla svoji zakletou sestru, tmu a všude jen smutek. Amálka nevěděla, co si počít, a tak se rozhodla, říct o tom své tetě Mirce. Ta určitě bude vědět, co dělat. Poradila jí namíchat lektvar, který pak musí vypít. Ten lektvar ale není jen tak obyčejný. Musí obsahovat chlup z netopýra, vlastní vlas, žabí nohu, a to nejtěžší, létající koště od jedné z čarodějnic. Pro Amálku to nebylo vůbec snadné. Měla ale věrnou kamarádku Milu. Ta jí pomohla s chlupem od netopýra a žabí nohou, ostatní musela zvládnout sama. Amálka si připravila hrnec. Hodila tam chlup z netopýra, žabí nohu a svůj vlas. Jedno jí však chybělo, létající koště. Amálka musela počkat do rána, aby se mohla vydat pro poslední ingredienci.
