V Pankrácké věznici nacisté popravili přes tisíc lidí. Poslední poprava byla před osvobozením Československa. Za dob komunismu však byla ještě jedna poprava. A to byla poprava Milady Horákové.
Spousta lidí si ani neumí představit co se v té době dělo za zvěrstva. Já nebudu psát o nacistech ani o komunistech. Je to minulost plná krve. Dnes se jen zamyslím nad rozsudkem smrti.
Měl by být či je dobře, že se už nepoužívá? To je na názoru každého člověka. Já zkusím shrnout pro a proti.
1: Trest smrti je podle mě nelidský. A nacisté v tomto ohledu byli nelidští. Ovšem, když se nad tím zamyslíte pokud by byl rozsudek smrti musel by mít hranice aby se dal uznat společností.
2: Rozsudek smrti pokud by byl měly by ho pouze ti nejhorší z nejhorších. Pro zločince by se tedy utvořila hranice kam můžou zajít a co je už přes čáru únosnosti.
3: Mohlo by to také snížit lehce zločinnost. Zločinci by si dávali větší pozor co dělají, aby na ně rozsudek smrti nepadl. A někteří lidé by byli rozsudkem zastrašeni a ani by se neodvážili udělat jakýkoliv zločin.
Na závěr nemohu říct, že bych s rozsudkem smrti souhlasila, ale za určitých okolností by se to dalo omluvit.
