Rozběhla jsem se ulicí směrem k lesu jako každé odpoledne po škole. Najednou jsem ucítila tlak na mou ruku. Někdo mě hrubě chytil za ruku a zatáhl za roh. Podívala jsem se na muže, který mne stáhl do vedlejší ulice. Byl to vcelku vysoký brunet. Na první pohled byl roztomilý.
Pustil mě a já odběhla na nedaleký hřbitov. Tenhle hřbitov jsem znala. Chodívala jsem sem často, abych si vyčistila hlavu, když mě ve škole šikanovali. Dnes jsem se zde rozhodla zůstat přes noc. Mezi lidmi se povídá, že je hřbitov prokletý. Měla jsem hrozné nutkání to zjistit.
Prošla jsem udržovanou částí hřbitova a vstoupila do části, kam nelétají ani včely. Najednou mi prostě musel zazvonit mobil. Byla to moje jediná kamarádka Nikoleta. Mobil jsem típla a vydala se dál.
Čím hlouběji do hřbitova jsem šla náhrobky byli starší a v horším stavu. Zarazil mě, ale náhrobek, který vypadal nově. Bylo na něm napsáno: Jdeš si pro smrt. Zatřásla jsem hlavou a pokračovala v cestě.
Šla jsem pomalu a rozhlížela se. Náhrobky byli staré a poškozené. Nad nimi byli pokroucené sochy andělů a počasí se zhoršilo. Zatáhlo se a začalo pršet. Můj krok se zpomalil. Měla jsem pocit, jako bych nebyla sama a někdo mě pozoroval.
Někdo mě přitlačil na strom a začal mě dusit. Pomalu jsem začala ztrácet vědomí. Pustil můj krk a já se nadechla. Chytl mě za ruku a táhl někam k náhrobkům. K jednomu mě přivázal a já mu pohlédla do tváře. Byl to vysoký pohledný muž. Najednou se mi přisál na rty. Bylo to zvláštní nikdy jsem se s nikým nelíbala. Odtáhl se ode mne a praštil mě nějakou tyčí. Poté si pamatuju, už jen tmu.
Ráno jsem se probudila na tom samém místě úplně zmatená. Zvedla jsem se a odešla domů.
