Annie-chan ||BHNA/MHA|| !!MY AU!!

začátek

Všechno to začalo v době kdy mi bylo ještě čtyři. Máma omylem zapoměla na to že vaří jídlo a za chvíli náš dům pohltily plameny.

Stalo se to tak rychle. Nevěděla jsem co dělat, tak jsem utíkala co nejrychleji prič jak mi maminka řekla.

Když jsem se otočila viděla jsem jenom plameny. Schovala jsem se za jinačí dům a pozorovala co se děje.

Za chvíli tam přišli hrdinové, hasiči a záchranka. Vešli do plamenů a za chvíli vytáhly mojí matku. Nehýbala se tak jsem se rozhodla odposlouchávat.

Přišla jsem trochu blíž a skrčila jsem se o spadlý kámen na zemi.,,dýchá?" ,,Vypadá že ne ale skusíme to nějak změnit." ,,Víš že je velmi málo pravděpodobné že to přežije." ,,Ano, ale je zajímavé, že když jsme byli vevnitř našli jsme dvě další místnosti, pravděpodobně dětský pokoje." ,,Znamená to že měla děti?" ,,Ano, pravděpodobně."

,,Znamená to že jsou ještě uvnitř?" ,,Ne, nejspíš utekly." ,,Nevíš jak nějak vypadaly?" ,,Ano, našli jsme tuto fotku." ,,Dobře zahájíme pátrání." ,,Dobře."

Rozbrečela jsem se když jsem slyšela to o mé matce. Ale zajímalo mě kde je moje sestra, Toga.

Bez váhání jsem ale běžela pryč. Nevěděla jsem kam, ale tady jsem nechtěla zůstat ani minutu.

Doběhla jsem asi do parku a a lehla jsem na lavičku. Po chvilce jsem usla.
Nezdály se mu moc hezké sny a tak jsem se rychle zase probudila.

Už byla tma, když jsem si vspoměla co se stalo s mojí rodinou a domovem rozbrečela jsem se. Věděla jsem že už se to nejde vrátit spět a nic s tím nemůžu udělat.

Ještě chvilku jsem tam takhle ležela a brečela. Myslela jsem si že už mě nic nezachrání. Nevěděla jsem kam jít dál a tak jsem si řekla že o tom budu přemýšlet až zítra, a tak jsem usla.

Ráno jsem se probudila. Když jsem se vzbudila byla jsem trochu zmatená. Nebyla jsem už na lavičce, ale na posteli.

Rozhodla jsem se to tu trochu prozkoumat. Chvíli jsem se rozhlížela a snažila se rozhodnout kam jako první.

Po chvíli skoumání jsem dorazila do kuchyně. Všimla jsem si že tam někdo je  ale to už jsem se nestihla schovat protože mě pravděpodobně slyšel.

Čekala jsem že mi něco udělá nebo mě vyžene, ale ne. Ona se na mě usmála a řekla: ,,ahoj! Jak vidím už si se probudila. Možná jseš trochu zmatená kde seš. Abych ti to vysvětlila jseš v mém domě. Donesla jsem tě sem protože si ležela na lavičce a bylo mi tě líto."

Chvíli jsem na ní jenom koukala a pak přikývla jako že chápu.

Takhle začal můj nový život. Pořád mi ale vrtalo hlavou kam se poděla moje sestra.

Takže nová kapča je tu! Wait 444 slov!? To je asi moje nejdelší kapča co jsem kdy napsala😅😅
Budu se ale snažit dělat delší kapitoly.
To je asi pšechno takže zatím!
Loučí se s vámi Riky_Cz!
👋👋😊😊