Tajemství temnoty

Kapitola 2

Můj otec Shota Aizawa se o mě nikdy nijak nezajímá. Vlastně na mě zapomněl. Neviděli jsme se rok. Hodně jsem se změnila. A taky to chci takhle nechat. Chci, aby si na mě nikdy nevzpomněl.
Tráví víc času se svými studenty 1A než s vlasní dcerou, proto na mě zapomněl. Kvůli tomu, většinou trávím čas sama. Nijak si ale nestěžuju jsem zvyklá na samotu.
Jednoho dne jsem šla nakupovat a najednou jsem slyšela výbuch. Bylo to od chudinské čtvrti.
Kurva co to bylo? Říkala jsem si v hlavě. Rychlostí blesku jsem tam běžela. A kdo jiný by tam stál než záporáci. Žádný hrdina poblíž nebyl a lidi byli v nebezpečí. Co jiný ho mi zbylo něž s nimi bojovat.
Byli tam dva. Dabi a Twice. Ty bych zvládla. Chtěla jsem tasit meč, ale meč nikde.
Sakra kde je?
A najednou mi pohled sklouznul k Twice ruce. Sakra!! Zaklela jsem. Co teď? Mysli Avril! No tak! A nejednou mě to napadlo. Vlasenky byli dost ostré na to, aby propíchly něčí krk. Měla jsem jich jen pět.
Dýchej Avril! Tak.
Rychlostí blesku jsem je oběhla a stála jsem za nimi. Vytáhla jsem dvě vlasenky a hodila je po Twice. Zachytili se o jeho ruce a byl přišpenlenej na nejbližší zeď. Jo dobře ty Avril. Chválila jsem sama sebe. Už několikrát jsem bojovala se záporáky, ale ten pocit při bojování se ničemu nevyrovná. Pak jsem si vzpoměla na Dabiho a to mi trochu zkazilo náladu.
Věděla jsem, že vlasenky proti němu nic nezmůže. Tak mi oči padli na pistoli která ležela nedaleko odtud. Doběhla jsem pro ní a střeliva několikrát po Dabim. Jak jinak než, že jsem se trefila. Ležel na zemi a najednou byli pryč. Já si ale vůbec nevšimla, že mě natáčeli.
Najednou ke mně přiběhla holčička a podala mi kytici. To je pro tebe. Jsi hrdinka.
Když jsem tohle slyšela tak jsem se usmála. Děkuju ti. A ta holčička běžela za svojí maminko ještě jsem zaslechla jak říkala své mamince ,,Mami až budu velká tak chci taky být jako ona. "
Dál jsem to neslyšela, ale i tak mě to zahřálo. Viděla jsem, že to myslela upřímně. Už dlouho jsem nezažila, že by na mě byl někdo upřímnej. Tak asi dokážete pochopit jak mi to zahřálo u srdíčka. Ale hned jak jsem uviděla, že sem kráčí All might, Endeavor, Hawnks a můj otec, který mě vůbec nepoznal tak mi to absolutně zkazilo náladu.
Jsi dobrá měla bys ses dát na kariéru hrdinky. Slyšela jsem hlas All mingt.
Cože? Já a hrdinka? Ne ne jsem slabá!
Ale nejsi. Kdybys byla slabá tak by jsi ty dva neporazila. Měla by jsi se přihlásit na školu UA. Máš na to!
Zírám na otce jako by mi řekl ať poletím na měsíc.
Dobře popřemýšlím o tom. Pak jsem už, ale zdrhla domů. Dala jsi horkou koupel a šla rovnou spát. Jenže celou noc jsem nemohla usnout. Pak ve tři ránou jsem usnula.