Pohled Marie =
Dnes za nami do getha přijely Nemci že máme pry dobrou práci v Polsku a že tam pojedeme vlakem, máme si prý zbalit a jít na nádraží. Dorazila jsem na nádraží a vyhlizela vlak který nás má dovést za lepším životem. Vlak se blížil ale vagóny co táhl za sebou nevypadal jako vagóny pro nás, byly to vagóny pro dobytek, vlak se zapistenim zastavil a Němci nás začaly tlačit do vagónu. Hodně lidí upadlo a bylo ušlapano ostatnímy. Hned co jsem byly nastrkany ve vagonech se vlak pomalu rozjel a my nevěděli kam nás vezou a co s namy bude. Po dlouhé cestě kdy několik lidí v našem vagónu zemřelo se tu nedalo dýchat. Po chvíli jsme zastavily ale nevypadalo to o nic lépe než v ghetu ba naopak to tu vydalo strašně. Ihned co se otevřeli dveře nějaký muž rozkrikl rozkaz ať nás vojáci vyzenou ven na nástupiště. Vojáci tak učinily a my za pár desítek minut čekaly na nástupišti na nás osud přímo předemnou stal velice pohledný muž ve věku přibližně 30 let, byl to Němec tím jsem si jistá. Já se tak bála. Najednou rozkrikl další rozkaz ať se dáme do pohybu. My rozkaz 6 vojakama v zádech uposlechly a šly jsme směr smrt. Po té co jsme dorazily na velkou plochu mezi ostnatimy dráty nás nahnaly do budov kde nás vysetriyl oholily vytetovaly číslo na předloktí a dali nám oblečení. Sebral nám naše zavazadla. Pak nás opět zavedly na tu velkou plochu kde nás rozdělily na 3 zkupiny. Opět tam byl ten Němec a krásne se usmíval. Bohužel už byl večer a svítilo tu jen pár lamp. Pak ten němec vydal rozkaz at nás jdou vojaci ubytovat. Vojáci nás natlacily do malich budov a my se uložil k spánku na nepohodlných palandach
