Démoni z krypty

Jmenuji se Naghan Hein a nyní je mi už témě 65 let. Teď tu sedím v pokoji při světle svíčky a zhlížím dolů z okna na potemnělou ulici. Ruce se mi chvějí a v hlouby své mysli neustále slyším hlasy, které na mě volají. Nějakou neviditelnou silou jako by mě k sobě přitahovaly. Chci skoncovat se životem, už to tu déle nevydržím. Ovšem než se vrhnu na práh onoho světa, snažím se sepsat, to co se téže záhadné noci stalo. Doufám v to, že až ukončím svůj život, najdou tento spis a zjistí, oč tu vlastně šlo a proč jsem se vrhl do černočerné hlubiny. Možná mě budou brát za blázna, ale pouze já vím pravdu a neodvažuji se ji někomu říci, jelikož vím, že by ho postihla nevýslovná hrůza.                     

Stalo se to v noci 26.7. roku 1989. Tu noc jsem měl velice neklidný spánek plný nepopsatelné hrůzy. Ve snech mě pronásledovala ohavná stvoření, jaká jsem ve svém životě neměl šanci ani jedinkrát poznat. Neustále jsem se probouzel s potem na čele a opět znovu a znovu uléhal, ale ty bestie se nadále vracely, aby mohly sužovat můj jindy tak poklidný spánek.                                          

Když ráno prosvitly do mého pokoje první paprsky slunce a já procitl, zaplavila mě vlna úlevy. Zbytek dne proběhl v poklidu a za pár hodin už jsem na tu děsivou noc zapomněl.                             

Jenže nadcházející večer se mi mé hrůzné sny opět vrátily. Dnes byly ještě divočejší než předtím. Zjevoval se mi tvor, jehož tělo bylo na kusy rozervané a po obličeji mu stékaly pramínky krve zbarvené do ruda. V ruce tiskl sekyru a výhružně s ní mával ze strany na stranu. To ale nebylo všechno. Za jeho zády se tyčila kamenná zeď, na níž byli v ocelových poutech přikováni úpějící nebožáci. Ten tvor okolo nich neustále kráčel, jako by je hlídal. Čas od času k jednomu z nich přistoupil blíže a ostřím sekery mu způsobil řeznou ránu, z které okamžitě začala prýštit horká krev.  Chodbami se rozléhal křik těch nebohých lidí, jak je onen tvor mučil.                                              

Byly to opravdu hrůzné sny, které by snad každý normální člověk neměl chuť zažít. Po celou dobu spánku mě tyto nepopsatelné bytosti pronásledovaly až do brzkých ranních hodin, kdy se rozplynuly. A opět, když jsem večer uléhal ke spánku, se mi výjevy z neznáma, vracely zpět.                      

Už nemohl jsem dále trpět a tak jsem začal brávat léky na lepší spánek. Ty na nějakou krátkou dobu zapůsobily, jenže po pár dnech se jejich účinky vytratily.                                                          

Jednoho dne se mi však zdál sen naprosto odlišný od těch ostatních. Vznášel jsem se nad přenádhernou krajinou, plnou bujné zeleně a tiše proplouval stinnými háji mezi šepotajícími stromy. O chvíli později jsem se snesl do mechu pod vysokým dubem a na pár minut si odpočinul. Okolo uší mi hvízdal slabý vánek a nade mnou se jiskřila blankytně modrá obloha.                                             

A najednou jako by se někde v dáli ozval slabý náznak zpěvu, který vmžiku  přehlušil vítr. Po chvíli se zpěv ozval znovu a tentokrát hlasitěji. Na potřetí už byl téměř zřetelně slyšet, ale slova jsem rozpoznat nedokázal, jelikož nebyly v jazyce, kterému já rozumím. I přes to všechno byl zpěv něčím zvláštní. Tak tenký hlásek měl v sobě něco tajuplného. Něco, jež muselo být dávno zapomenutu. Starověkou sílu a moc dávných bohů, o kterých se toho ví jen pramálo. Ta tajemná síla, kterou v sobě skrýval, mě přitahovala, a já prahnul touhou zjistit, odkud hlas pochází.