Jessica hledá otce

Část 1.

Současnost-

Jessica vyběhla z lesa na silnici a schovala se za auto. Za ní se ozval děsivý řev a ona se neopovážila ani vydechnout. Opatrně vyhlédla přes okénko a mohla vidět, že většina mrtvých ztratila její stopu a šourá se pryč, jen pár se jich stále potulovalo kolem. Odvážila se vydechnout a rozhlédla se kolem, aby se zorientovala. Všude na silnici byla jen prázdná auta, spousta z nich měla v sobě díry po kulkách, určitě tudy jel, v očích se jí zableskla radost, musela pokračovat, tohle by mohla být stopa!

Den před tím-

Probudil jí hlasitý řev budíku, bylo pondělí ráno, jak ona nesnášela pondělky. Jessice bylo 19 let a studovala střední školu zdravotní, její otec byl v armádě a matka sekretářka, nechápala, jak se vůbec dali dohromady. S matkou si moc nerozuměla, na rozdíl od její 13 ti leté sestry Anny. Ta matku zbožňovala, Jess ale raději bývala s tátou, učil jí jak střílet, bral jí občas na základnu, kde to měla ráda, raději než doma, rodiče se totiž často hádali, jak už to v rodinách vojáka bývá.

Dnes ráno se jí obzvlášť nechtělo vstávat, měla před sebou test, bylo pondělí, ona se neučila, celou noc si psala se svým přítelem, Carlem. Stejně jí její škola nezajímala, chtěla do armády, jako otec, ale nevzali jí.

Když se oblékla do starých černých kalhot, učesala si své hnědé vlasy, rozhodla se jít dolů a nasnídat se, i když měla ještě čas, chtěla posnídat s otcem, což jinak nestíhala.

Sešla po schodech, kývla na matku a pozdravila otce, který seděl u ranní kávy a četl noviny. Usmál se na ní a pokynul. V rádiu vyhrával metal, alespoň s tátou měla stejný vkus. Když se pouštěla do sendviče, zapraskala tátova vysílačka z vedlejšího pokoje, nebylo rozumět, ale táta vyběhl a poslouchal hlas radisty. Když hlas domluvil, zachmuřil se a začal si oblékat bundu. "Musím na stanici, je to naléhavé, zůstaňte doma, vrátím se. Vyšel ven, kde na něj čekal jeho parťák v UAZ. Auto se rychle rozjelo a byli pryč. Jess nechápala co se děje, a tak jen pomalu dojídala sendvič.

Najednou rádio ztichlo, Jess se otočila a myslela, že ho vypla matka, ale ta to nebyla, vysílání přestalo, ztichlo. Jess nechápala co se děje. Z dálky se ozval ženský křik. Už znepokojeně se podívala z okna, její matka šla k oknu v obýváku, kde seděla Anna a dívala se na televizi, i to vysílání najednou přestalo. Jess sledovala z okna, ale neviděla jediný pohyb, najednou uslyšela křik mnohem blíž, než jí bylo příjemné, z jejich obýváků, hned se zvukem praskajícího skla a dětského ječení. Otočila se právě v čas, aby viděla, jak jejich sousedka rve kus masa z matčina krku a její manžel se vrhá po Anně. Jessika byli v šoku a nemohla se pohnout, viděla svou matku padat do obrovského množství krve, která stříkala kolem, už neslyšela ani svou sestru křičet, jen trhání masa a praskání střepů. Najednou její soused zvedl hlavu a podíval se přímo na Jess, jeho prázdné, bílé oči jí přivedly zpět do reality a ona okamžitě bez rozmyšlení vyběhla ze dveří, rychle se rozhlédla kolem, viděla další lidi vybíhat z domů, viděla na zemi ležet potrhaná těla, lidi začali šílet a křik plnil ulici. Jess si vzpomněla, co jí učil táta, a rozběhla se k lesu, nemá čas se vracet pro věci domů, musí najít tátu a pak svého přítele, a to hlavní, musí přežít.

Běžela lesem, udýchaná, pár svých sousedů za zády, bohužel neběželi s ní, ale za ní, chtěli její krev. Jess ani nevěděla, kudy běží, prostě utíkala lesem, snažila se dostat pryč, najít svého otce a jeho družstvo, které by jí pomohlo najít jejího přítele, Carla, a taky by je ochránilo. Doufala že už brzy najde něco, kde se bude moct na chvíli vydýchat, a bingo, zrovna co na to pomyslela, se na kopci objevil starý bunkr, bohužel nepoužívaný, ale byla tak udýchaná, že to muselo zkusit, rychle objekt oběhla a vrhla se ke dveřím, prosím, ať tam není zámek… Nebyl, díky bohu za chuligány, pomyslela si a vběhla dovnitř, zabouchajíc za sebou mříž. Díky střílnám sem prosvítalo světlo, ale zase o ní věděli nemrtví, rozhlédla se kolem, na stěnách grafity, jinak vypadal prázdný… mohla se tady na chvíli schovat, ale co si počne se sousedy venku, netušila, musela tady alespoň přečkat nějakou dobu, možná o ní ztratí zájem a odejdou, zkusí si odpočinout. Najednou to na ní ale všechno dolehlo, viděla zase živě svou matku a sestru umírat, jak je trhali na kousky… před jejíma očima… Rozplakala se, nemohla si pomoct, musela to ze sebe dostat. Plakala několik hodin, potřebovala si ulevit od toho všeho chaosu, všechno to přišlo neuvěřitelně rychle, myslela, že o tom někde budou hlásit, zprávy, noviny... cokoliv, jenže nic nehlásili, prostě se to stalo. Najednou zaslechla hlasitou ránu, až nadskočila, byl to výstřel z ruční pistole, následovaly ještě další tři, pak slyšela mužský hlas "Je tam někdo?" křičel muž z venčí bunkru. Jess opatrně odvětila "Jsem tady, jsem neozbrojená." "Dobře, pojďte ven, je to v pořádku, už tu žádní nejsou." dostalo se jí odpovědi. Jess pomalu vyšla z bunkru a před ní stál muž ve vojenské uniformě, ovšem bez výstroje, s pistolí v ruce, na zemi leželi její nemrtví sousedé, tentokrát už snad mrtví. "Viděl jsem, jak se snaží dostat dovnitř, tak jsem myslel, že tam někdo bude. Jsem Jerry, z místní základny." představil se jí muž. "Eh... Jsem... Jessica, Morganová, neznáte mého otce? Davida Morgana ? Taky slouží na základně." řekla nadšeně Jess, doufala že jejího otce zná a řekne jí kde je. "David Morgan... Morgan... Jasně! Znám ho, je z vedlejšího družstva, měli namířeno k-" náhlé Jerry zařval a upadl, jeden z nemrtvých se mu zahryzl do nohy a trhal mu z ní maso, Jerry ječel a snažil se zamířit, Jessica se polekala, když i ostatní nemrtví začali vstávat, musela rychle utéct ale potřebovala vědět kde je její otec, chtěla se na to zeptat Jerryho, jenže na něj právě spadl jeden z probuzených nemrtvých a vytrhl mu kus obličeje. Jessica div že nevrhla se v šoku rozběhla pryč, směrem k silnici, která byla vidět poměrně daleko, ale byla tam. Cesta ovšem vedla přes řeku, a mířit k mostu asi nebyl nejchytřejší nápad, jinak ale nemohla.

Když po nějaké době došla k mostu, nikde nikoho neviděla, myslela, že most bude někdo hlídat, ale nikdo tu nebyl. Náhle ji vylekal silný hluk motoru, nad hlavou ji proletěl vrtulník… ne proletěl, spíš padal, kouřilo se mu z rotoru a šlo vidět, že se blíží k zemi, Jess ho sledovala, dokud mohla, pak se jí ztratil mezi stromy, pět vteřin poté uslyšela mohutný výbuch. Chtěla se rozběhnout k vrtulníku, když najednou ucítila ostrou bolest v zátylku a během vteřiny upadla do bezvědomí.

Jessica otevřela oči, s obrovskou obtíží se zvedla, hlava jí třeštila, nechápala, co se stalo, pozvedla obočí a viděla úsvit slunce, byla skoro celý den mimo, v bezvědomí, zkontrolovala kapsy, chyběl jí mobil, který vždy měla při sobě, nic jiného si ráno nestihla vzít sebou. Okamžitě se rozpomněla proč tu je, a vyběhla směrem k cestě, když se za ní ozvalo křupání listí, a z křoví opět vyběhlo několik živých mrtvol, Jessica se opět musela dát do běhu, její cíl byla dálnice. Při svém běhu uviděla i spadlou helikoptéru, neměla ale čas ji prohledávat, na zemi vedle doutnajícího vraku ležela polovina těla vojáka, který na ní natahoval své nemrtvé pařáty. Probíhala kvůli hrozbě za ní stále dál, silnice už byla na dohled, proběhne křovím a je tam.