Secret || ff Regulus Black || cz

II.

Prosinec 1975

Blížil se týden kdy půjdeme do Prasinek.

Regulus, Snape a Barty si mě stále snaží vychytat, když jsem sama a taky se jim to daří. Ne že bych se nedokázala ubránit, snažím se, ale když jsou na vás tři, tak toho moc neuděláte. Odejdu jen s pár modřenin, ale jinak jsem v pořádku, když nepočítáme slova co mi říkají. Nechci to říkat svému bratrovi, však si poradím nebo toho nechají ne?

„Nat, nechceš s námi do Prasinek?" zeptal se James.

Seděla jsem v zahradě na trávě a četla si. Pozvedla jsem hlavu a podívala se na Jamese „Ne." odpověděla jsem „Díky za nabídku, ale zvládnu to sama." usmála jsem se a vrátila se ke knize.

„..Dobře."

No abychom byli upřímní...Regulus a jeho partička mi dává zabrat a cítím se hrozně, ale opravdu to nechci říkat Jamesovi.

Chci se vyhýbat všem. Chci být sama.

***

Konečně se jde do Prasinek. Můžu nakoupit dárky rodině a svým přátelům, kterých není moc, protože si myslím že mě jen využívají aby se dostali k Jamesovi.

„Prosím o vaše propustky podepsané od vašich rodičů, že můžete odejít ze školy do Prasinek." řekl prefekt mrzimoru Amos Diggory.

„Tady." podala jsem mu list.

Vzal si ho do ruky a začal ho kontrolovat „Výborně. Běž se zařadit támhle." ukázal na místo kde byli už další studenti.

„Dobře."

Odcházela jsem a Amos se na mě usmál a pokračoval v jeho práci.

Po nějaké chvíli přišel Amos k nám „Dobře je nás dost, takže pár pravidel," začal „Snad nejslavnější pravidlo je že nesmíte vesnici opustit a už vůbec nesmíte jít do temného lesa," řekl „Potom jsou ty základní pravidla jako žádné krádeže nebo cokoliv co se nesmí. Těm co není sedmnáct, žádné alkoholické nápoje! Za porušení pravidel vám budou odečteny body a chcete snad vyhrát školní pohár."

Jakmile domluvil šel dopředu a ostatní studenti ho následovali.

Konečně jsme došli do vesnice. Ostatní koleje už tu také byli. Rozhlížela jsem se kolem a byla to krása, ikdyž nemám ráda sníh tak celá vesnice vypadala úžasně.

„Dobrá jsme tady." řekl Amos „Je deset hodin, takže do školy se vracíme kolem třetí," podíval se na nějaký list „Takže před trětí ať jste tady."

Studenti souhlasili a každý si šel po svých, pokud tedy nešli ve skupince. Já jsem šla sama, ale vůbec mi to nevadilo. Mohla jsem si v klidu nakoupit co jsem potřebovala.

*

Nakoupila jsem to co jsem potřebovala. No spíše co by se mohlo líbit Jamesovi a rodině. Měla jsem ještě dost času než se vrátíme zpátky do školy, a tak jsem se rozhodla jít ke třím košťatům.

Vstoupila jsem dovnitř a bylo tu docela plno. Hlavně studentů než dospělých. Posadila jsem se k prázdnému stolu a objednala si máslový ležák.

„Tady máš, zlatíčko." položila na dřevěný stůl nápoj madam Rosmerta a vřele se usmála „Proč tak sama?"

Sice jsem v Prasinkách byla poprvé, ale s madam Rosmertou jsme se znali už docela dobře.