random accident

♡1♡

Jessica

Ráno jsem se vzbudila docela brzy. Dnes je pátek což znamená že musím jít do školy.

Vstala jsem z postele a hned zalezla do koupelny. Udělala jsem si ranní hygienu a vyrazila zpátky do pokoje. Ve skříni jsem si vzala světle modré rifle a k tomu černý crop-top. Usmála jsem se na sebe do zrcadla a vyrazila dolů na snídani.

Rodiče chodí brzy ráno do práce takže se vidíme až odpoledne. Vzala jsem si cereálie a sedla si ke stolu. Když jsem dojedla uklidila jsem misku a šla pro batoh který jsem měla v pokoji. V předsíni jsem si obula boty a šla do školy.

       ***                                         ***

Zrovna jsem šla po chodbě a četla si moji oblíbenou knížku. Nedávala jsem pozor a do někoho narazila tak že jsem spadla na zem. ,,Promiň, nestalo se ti nic?" zeptala se holka do které jsem narazila. ,,Promiň nedávala jsem pozor, jsem v pořádku." odpověděla jsem a ona ke mě natáhla ruku aby mi pomohla se postavit. Ruku jsem přijala a pomalu se postavila. ,,Díky." ,,Nemáš zač, jinak jsem Jazzy" řekla a usmála se na mě. ,,Jessica" odpověděla jsem. Vypadala mile narozdíl od těch barbín tady na škole. ,,Jsem tady na škole první den a už tu bloudím asi 15 minut, nevíš kde je učebna fyziky?" uchechtla se. Jen jsem se na ni usmála a rukou ji naznačila ať jde za mnou. Když jsme došly před učebnu tak jsme se rozloučily a každá  se vydala jinam.

Hodina matematiky naštěstí utekla rychle a mohlo se jít na oběd. Konečně!!! Bohužel mi to někdo nepřál protože přede mnou stála asi půlka naší školy.

Po snad nekonečném čekání jsem dostala určitě vynikající svíčkovou s houskovým knedlíkem. Poděkovala jsem paní kuchařce a šla k mému oblíbenému stolu. Asi 5 minut jsem si pochutnávala na jídlu když najednou si ke mně někdo stoupl. Koukla jsem se nahoru a uviděla usměvavou Jazzy. ,,Ahoj, můžu si přisednout?" zeptala se. ,,Jasně" odpověděla jsem ale když jsem to dořekla Jazzy už dávno seděla a ládovala se svíčkovou.

Odnesly jsme tácky s prázdnými talíři a přešly ke skříňkám. ,,Nechtěla by jsi dneska někam zajít?" ,,Promiň, já nemůžu." odpověděla jsem. ,,Aha, tak jindy no." řekla sklesle. Podívala jsem se na mobil a zjistila že mám být za 10 minut doma. Rychle jsem pobrala věci ze skřiňky, rozloučila se s Jazzy a vyběhla ze školy. 

Domů jsem naštěstí přiběhla včas. Ufff. ,,Už jsem doma!" zakřičela jsem z chodby a vyběhla nahoru do pokoje. Batoh jsem hodila do rohu pokoje a šla se převléct do něčeho pohodlnějšího. Vlasy jsem si dala do neupraveného drdolu a i s knížkou skočila na postel. Nevím jak se mi to povedlo ale po chvíli čtení jsem usla.

Justin

Jako obvykle jsem se vzbudil chvíli před polednem. Vstal jsem a hned zašel do koupelny. Umyl jsem si i vlasy které jsem si následovně vyfénoval. Oblékl jsem se do šedého trička a černých chachi tepláků. Sešel jsem dolů do obýváku kde byl na sedačce rozvalený Fredo s Lilem. ,,Dobrý poledne šípková Růženko." zasmál se Fredo. Jen jsem protočil očima a šel se podívat do ledničky. Vyndal jsem si jahodový jogurt a k tomu jsem si vzal rohlík. ,,Tak co máme na dnešek?" myslel jsem jako nějaký kšeft. ,,Předávání zbraní s Braunem, doufám že nebudou zase nějaký problémy." řekl Lil. 

Když jsem vyhodil kelímek od jogurtu, rozhodl jsem se že půjdu do posilovny. 

Celé odpoledne jsem buď vymýšlel plán na předání zbraní nebo se díval s klukama na televizi.

Jessica

Probudila jsem se až kolem devíti hodin večer a už jsem nemohla usnout. Rozhodla jsem se si dát sprchu. Po sprše jsem šla dolů do kuchyně si dát něco k jídlu. Po dlouhém přemýšlení mezi jogurtem a toasty jsem zvolila jogurt, otevřela jsem ledničku a vyndala z ní normální bílý jogurt. Po dojezení jsem šla omrknout jestli rodiče spí, přeci jen už bylo půl jedenácté. Při mém štěstí se už u nich v ložnici nesvítilo a slyšela jsem i tátu chrápat. Tohle je moje chvíle!  Potichu jsem vyšla schody do druhého patra a zalezla do mého pokoje. Převlékla jsem se do černých tepláků a černé mikiny. Vyšla jsem z pokoje na balkon a z něj na strom po kterém jsem slezla. Rozešla jsem se tmavou ulicí a přemýšlela o všem možném.

Justin

Když se na mých hodinkách ukázalo že je čas začít se chystat bylo přesně za 15 minut deset. Oblékl jsem si černé oblečení a šel do skladu připravit tašku se zbraněmi. Když jsem měl vše nachystané svolal jsem kluky a řekl jim plán.

,,Takže zůstávám tady?" zeptal se Mike. ,,Někdo to tu hlídat musí, takže ano. Ostatním je všechno jasné?" koukl jsem se na kluky a všichni začali přikyvovat. Ani ne do 10 minut jsme už byli na cestě na zapadlý konec města. Dojeli jsme a postupně vystoupili z aut. Fredo vyndal z auta tašku se zbraněmi a mohli jsme jít. Jako správně vychovaní kluci jsme zaklepali a čekali než nám někdo otevře. Trvalo asi půl minuty než nám otevřel jeden z Braunova týmu. Pozdravili jsme ho a šli za Braunem který seděl u svého stolu s papíry. Když si nás všiml povýšenecky se usmál. Odložil propisku a opřel se o jeho židli. ,,Už na vás čekám." ,,Tak to doufám že máš ty peníze." ,,Ale Bieber, přece víš že já je vždycky mám." Ha, to tak. Něco mi tu nesedělo. Už jen to že tu neměl ty jeho laciné děvky, a místo normálně šesti jeho mužů jsem napočítal dvanáct. ,,Co se tak rozhlížíš Bieber?" koukl jsem se zpět na toho zaprášenýho dědka, který se na mě divně šklebil. Hned co to dořekl, jeden z jeho chlapů si vytáhl zbraň a začal na nás střílet. Automaticky jsem se skrčil a schoval se za nejbližší sloup a vytáhl si svoji zbraň. Ze svého úkrytu jsem měl dobrý výhled na kluky takže jsem viděl jak lila střelili do stehna. Jelikož jich bylo dvanáct a my jsme byli čtyři, dali jsme se na útěk. Jo, sice jsme mu pár chlapů postřelili ale ze zadního vchodu přibíhali další. Zvedl jsem se a běžel ke vchodu který byl nehlídaný, tupci. Počkal jsem až kluci dotáhnou lila a zamkl. Tím jsem nám získal pár minut navíc, protože než oběhnou celou budovu bude jim to trvat. Fredo otevřel zadní dveře dodávky a Zack  pomohl Lilovi nasednout. 

Jessica
Zrovna jsem se procházela v nejopuštěnější části města, když jsem zaslechla střelbu z budovy pár metrů ode mě. Schovala jsem se za keř a čekala co bude dál. Z budovy vyběhlo pár mužů, z toho jeden nejspíš postřelený. Nevěděla jsem co mám dělat, mobil se mi vybil už před nějakou dobou a další nápady jsem neměla. Snažila jsem se být co nejvíce nenápadná ale už jsem chytala křeč do noh takže jsem se pohla. 

Justin

Ještě než jsem nastoupil do dodávky, tak jsem se rozhlédl jestli nás někdo z jeho mužů nesleduje. Chvíli jsem poslouchal jestli něco nezaslechnu, ale kromě pokřikování Brauna v budově a fňukajícího Lila, jsem nic neslyšel. Když v tom jsem nedaleko v keři uviděl někoho se mihnout. Mohlo to být nějaké zvíře, ale raději jsem si to chtěl ověřit a tak jsem vystřelil. To, že to nebylo zvíře jsem zjistil v tu chvíli kdy se ulicí rozezněl dívčí křik. ,,Do prdele" V tu chvíli jsem myslel že horší to být nemůže, ale přeci jen. Jelikož jsem přeci hodná dušička a je to tak nějak moje vina, běžel jsem pro tu dívku.