My sweet Moony | Wolfstar✔️

9. 𝐾𝐴𝑃𝐼𝑇𝑂𝐿𝐴 - 𝐷𝑢𝑐ℎ𝑜𝑣𝑒́ 𝑚𝑖𝑛𝑢𝑙𝑜𝑠𝑡𝑖

Kapky deště dunily na okenní skla pracovny a Sirius posedávající v koženém křesle se za pracovním stolem natočil tak, aby na ně viděl. Okna pracovny totiž byla obrovská a nádherně přes ně šlo sledovat letní bouřku sužující Anglii.

Sirius v nepoužívané pracovně v posledních dnech trávil mnoho času. Jako kdyby snad místnost kde bystrozor James Potter trávil mnoho času uchovala uvnitř sebe kousek z jeho duše. Kdyby to tak bylo, nejspíš by neměl Sirius takových starostí ohledně toho, co podnikne s přáním svého kmotra.

Přeju si náhradní maminku.

Sirius si ta slova pamatoval naprosto dokonale, skoro jako kdyby se jednalo o citát z jeho oblíbené knihy.

Zakousnul se do jednoho z kloubů na své sevřené pěsti, jak to dělával vždy, když nad něčím urputně přemýšlel. Část jeho samotného vždycky věděla, že touha po ženském vzoru jednou vykoukne na povrch, ale nemyslel si, že to nastane tak brzy.

Stejně jako s otázkami na své rodiče, i s těmi zastihl malý Harry Siriuse zcela nepřipraveného.

Tichošlápek uhnul pohledem z okenních tabulí na stěnu nesoucí polici se všemi zlatonkami, které kdy chytil jeden z nejlepších chytačů nebelvíru James Potter. Jak je známo, zlatonky sice nemají mozek, ale díky kouzlům při jejich výrobě jsou schopné samostatně uvažovat. Pamatují si prvního člověka, který se jich dotkl - dokonce ani jejich výrobci se jich nedotýkali, pokud neměli pracovní rukavice. Když je poté zlatonka v zápase chycena, v dalším se již nedá použít a proto se vyhazují. James si je ale pokaždé vyžádal a později vystavil na oné polici.

Vedle police byla jako sousedka přilepená sběratelská karta z Čokoládových žabek a přímo na ní se šklebil střapatý chlapec s brýlemi. Přímo pod fotkou bylo Siriusovým písmem naškrábáno jméno James Potter. Nemyslete si mylně, že měl Dvanácterák vlastní sběratelské karty, kdepak.

Poberti mu jednu před finálovým zápasem v šestém ročníku vytvořili jako upomínku na jeho sen, stát se nejlepším chytačem na světě.

Jenže James nedostal příležitost k tomu, aby nechal tento sen stát se skutečností. Tehdy byli moc mladí na to, aby chápali, jak dokáže být svět krutý.

,,Vypadá to, že si budu muset najít novou přítelkyni," uchechtl se suše ke sběratelské kartě a položil se unaveně zády do křesla tak moc, až se prohnulo.

,,Já vím, nejsem úplně vztahový typ, ale co bych pro našeho špunta neudělal," pokračoval v samomluvě, když v tom ho vyrušilo klepání na dveře.

Pozval malého Harryho dál a ten i se svým plyšovým jednorožcem vešel do pracovny. Svýma malinkýma nožičkama přiťapal kolem stolu až k Siriusovi a pokusil se mu vyškrábat na klín. ,,Pojď, pomůžu ti," řekl s chabým úsměvem Sirius a vysadil si ho na klín, aby vzápětí mohli oba dva fascinovaně pozorovat bouři.

,,Proč tady sedíš sám?" zamrkal nechápavě malý Harry, který musel zaklonit hlavičku, aby na Siriuse viděl.

,,Povídal jsem si s tvým tátou, špunte," svěřil se mu Tichošlápek a pevně ho obejmul, když zahřměl blesk, aby se nebál.

Harry otevřel pusu a ohromeně pozoroval svého kmotra. ,,Ty si umíš povídat s duchy?"

To Siriuse opravdu pobavilo. ,,Povídat si s duchy umí každý, dokonce i ty."

,,Opravdu?" zazubil se Harry štěstím.

,,Opravdu," přikývl rozhodně Sirius. ,,Protože duchové lidí, které jsme milovali na nás dohlíží. Brečí s námi, když jsme smutní, nebo se smějí, když děláme nějaké hlouposti," polechtal Harryho na boku a ten vypísknul. ,,Jenže to má jeden háček."

,,Jaký?"

,,Protože jsou na druhé straně mostu, který rozděluje svět mrtvých a živých, nemůžeš je slyšet, stejně jako je nemůžeš vidět," řekl Sirius a malý Harry posmutněl. ,,To ovšem neznamená, že oni také nemůžou. Poslouchají vše co říkáš, aby ti mohli odpovědět, až se setkáte na druhé straně mostu."

To zelenookého raubíře opět zaujalo a on už se svým lišáckým úsměvem vymýšlel, co by tak mohl svým rodičům povědět. ,,Takže kdybych řekl, že ze spaní štěkáš jako pejsek, budou se ti smát?"

,,To ale není pravda," vyjekl okamžitě na obranu Sirius.

Jenže malý Harry na něj už výsměšně ukazoval svým malým prstíkem. ,,To tedy je a vždycky začnou štěkat i pejsci venku!"

,,Dobrá, dobrá," protočil očima Sirius, který stále nehodlal přijmout pravdu. ,,Když ty tedy takhle, tak to abych rodičům povyprávěl o tom, jak moc zlobíš?"

,,Ale to ty jsi mě to zlobení naučil!" sebral mu vítr z plachet opět Harry a zatímco Sirius zaraženě seděl v křesle a chtěl se propadnout neznámo kam, on se zlověstně rozesmál.

,,Z části ho máš ale po svém otci, všechno není jen má práce," mrknul spiklenecky na svého kmotra Sirius. ,,Jsem si jistý, že tvoje matka by mě právě nejradši uškrtila."

V tom se Harry nemotorně postavil na Siriusova stehna a ten ho držel v bocích, sby neupadl a nezranil se. ,,Maminko, slibuju že nezlobím a s náhradním tátou je sranda a mám ho moc rád, tak ho neškrť!" zavolal do prázdna pokoje.

,,Přesně tak," přikývl Sirius hrdě, když v tom malý Harry pokračoval.

,,Tatínku, jednou budu hrát frmfrmpál stejně jako ty a taky budu chytat zlaté míčky," řekl odhodlaně, neuvědomujíc si, jak slovo celé zamotal.

Když už byl se zprávami pro své rodiče hotový, usedl zpět do klína svého milovaného kmotra a spokojeně se tam uvelebil.

Bouře v tu chvíli ustala, jako kdyby si nebe všimlo lásky v chlapcově srdci a rozhodlo se ho šířit dál. Pustilo skrze lehce poplakávající mraky paprsky letního slunce a osvítilo ten šedivý svět.

Harrymu na čelo spadla kapka vody a on se strachy že prší ze stropu ohlédl nahoru, ale to co uviděl nebyl déšť. Sirius seděl jako zařezaný na židli neschopný jediného slova a plakal jak dojetím, tak smutkem.

Když totiž někdo zemře a zmizí z vašeho života, nikdy vám nepřestane chybět. Dokonce nepřestane chybět ani méně a nezačne vám chybět více, vždy vám jednoduše chybí. Postupem času se smíříte s tím, že již není mezi živými, ale vzpomínky s ním propojené si uchováte v hlavě navždy a proto i po tolika letech byl schopný Sirius pro svého nejbližšího přítele truchlit.

Harry beze slova objal uplakaného Siriuse kolem krku svýma malýma ručičkama a políbil ho na tvář. ,,Mám tě rád, Siriusi."

,,Já tebe taky, špunte," zašeptal se zlomeným hlasem Sirius a popotáhl, aby při oplácení polibků nenechal v Harryho vlasech nudly. Poté si otřel slané slzy z tváří a zářivě se usmál, ačkoliv jeho oči nedělaly totéž. ,,Co kdybychom si šli zaskákat do louží?"

Harrymu se rozzářila očka tak moc, že si Sirius chvíli myslel, že jiskřičky vyskočí a rozzáří celou místnost jako světlušky. Přes veselé tetelení neslyšel Sirius ani jeho odpověď, ale ta mu byla ihned jasná, protože Harry popadl svého jednorožce a vyběhl z pracovny jako řízená střela.

Žlutá pláštěnka a modré gumáky byly Harrymu velké, ale i tak ho to neodradilo od radosti z cákání vody všude kolem sebe. Sirius se krčil pod deštníkem, kdyby se náhodou bouře vrátila a sem tam pozoroval oblohu, na které se tvořila duha.

Duha symbolizovala skutečnost, že všechno zlé je pro něco dobré a tím by se dalo říci byla i Siriusova situace.

Byl zcela rozhodnutý zajistit, aby měl Harry i svou náhradní maminku.

꧁꧂

doufam ze si take vsimate toho, jak jsem posledni dobou u teto knizky produktivni!🤣 vim ze ma v sobe jiste nemalo gramatickych chybicek, protoze si to po sobe nectu, ale snad se vam pribeh i tak libi🤍

- jamie