(Ne)milé překvapení ✔

Jedna malá oddychovka. Užijte si.

Mohlo být něco kolem deváté hodiny večer, když jsem zrovna vylézala z horké sprchy. To je pro mladou dívku to nejlepší z celého dne, zvlášť když je celá špinavá a zpocená.

„Heeej, hejbni sebou!" křikl kdosi za dveřmi, načež se ozvalo několikero zabušení na třešňové dřevo oddělující mou koupel a nespokojeného člena rodiny.

Uraženě jsem se zamračila a odfrkla: „Dej pokoj, mami! Je tvoje vina, že ses nešla umejt dřív!"

Z druhé strany se ozvalo mumlání, avšak po mých slovech dotyčná osoba své místo opustila. Ale mohla si za to sama, to ona seděla u počítače místo toho, aby si koupelnu zabrala pro sebe. Je snad hřích, že o sebe chci hezky pečovat? Ne, to tedy není.

Sotva jsem vylezla ze sprchového kouta a stačila se omotat ručníkem, někdo opatrně vzal za kliku a vešel dovnitř, hned nato však zavřel a dveře tiše klaply. Na příchozího jsem neviděla, jelikož jsem byla zrovna v předklonu a ždímala si mokré vlasy, ale i tak jsem si dokázala představit, kdo se uráčil mi sem vlézt. Nikdo jiný z naší rodiny nebyl tak neslušný, že mu nevadilo vlézt někomu do koupelny, nedej bože zrovna ve chvíli, když se sprchoval.

S naštvaným tónem jsem se začala otáčet, probodávajíc pohledem všechno ve svém dosahu. „Ségra, dej mi sakra pokoj alespoň ve –"

„Ségra?" uchechtla se osoba přímo naproti mně. Na tváři jí poletoval její obvyklý plánovaný úsměv. Měla jsem v tu chvíli pocit, že mě klepne.

„Loki!" vykvikla jsem tiše, avšak s šokem. Kdybych byla moc hlasitá, pravděpodobně bych upoutala pozornost celého našeho domu, nepočítaje sousedů. Jakmile jsem oskenovala jeho obličej, tělo a hlavně ony dlouhé černé vlasy, má tvář získala načervenalý odstín, až jsem byla nucena ji odvrátit stranou. Prsty jsem pořádně zachytila lem svého ručníku, abych zabránila tomu, že mi spadne.

Oslovený jen nasadil nevinný výraz a napřáhl ke mně ruce. „Dej mi ručník."

„H-heee?" vyjekla jsem úžasem nad touto žádostí, v jeho případě spíš rozkazu. Do oka se mi dostal tik. „Já se ti nahá neukážu!"

Po tomto prohlášení se bůh potichu rozesmál a zavrtěl hlavou. Byl to tak krásný a upřímný smích, že jsem v jednu chvíli uvažovala, jestli to je opravdu ten Loki, jakého znám. Co když ho někdo vyměnil za někoho úplně jiného, třeba takového rozkošného Toma Hiddlestona?

„Já myslím suchý, ať se mám po sprše do čeho utřít," uculil se hned vzápětí a udělal dva dlouhé kroky, než stanul přímo přede mnou. Mé tělo sebou polekaně cuklo, já ale plně hleděla do těch jeho uhrančivých, jiskrných očí –doslova mě uchvátily.

Tehdy, když mi konečně došel význam toho, co mu proplulo mezi hebkými rtíky, jsem se konečně dokázala odtáhnout. Se zavrčením jsem došla k malé skříňce v rohu, stále si držíc lem látky, jež zakrývala mou nahotu, a vytáhla čtvercový hadr. Ten jsem po něm s nevěřícím vrtěním hlavy hodila, ignorujíc jeho pobavený výraz.

„A kdo ti jako dovolil se tady sprchovat? H-hej! Počkej alespoň, než se otočím!" zavřískala jsem tlumeným hlasem, protože Loki se bez ohledu na mou přítomnost začal vysvlékat ze své tuniky – která mu, jen tak mimochodem, v kombinaci s těmi dlouhými vlasy neskutečně slušela a mohla bych na ni zírat klidně celičký den.

Po tomto svém projevu jsem se s prudkým zrudnutím otočila zády k muži, jehož samotná existence mě děsila. Už jen to, že se v mé přítomnosti zjevoval dle své libosti, mě neskutečně štvalo. A to hlavně v situacích, jako byla tato. No, kdyby někdo viděl mou reakci, když jsem ho viděla poprvé... ale to je jiný příběh.