Just Therapy [Czech Dnf Story]

𝗉 𝖺 𝗋 𝗍 1

Dream POV

,,Hele chate já budu muset. Mějte se krásně a doufám že se uvidíme u dalšího streamu! Čaukyy!"

Další 3 hodiny díky kterým můžu aspoň na chvíli zapomenout. Poslední dobou jsem klidný většinou pouze díky mým fanouškům. Jinak by jsem už spáchal sebevraždu. Nemůžu tomu pořád uvěřit. Taková chvilka a bylo po všem. Proč se mi paměť musela vrátit? Proč? Kdyby ne tak bych tolik netrpěl. Asi mě nechápete že? Před třemi lety jsem žádal mou přítelkyni o ruku. Řekla ano, byl jsem ten nejšťastnější člověk pod sluncem. Ale všechno dobré jednou musí skončit. Jeli jsme domů, a na křižovatce se objevil kamion který řídil opilý muž. Srazil nás. Já měl na dva měsíce výpad paměti, a nějaké zranění a moje dívka zemřela. Nemůžu na to přestat myslet. Miloval jsem ji jak žádnou jinou. Kdyby jsem se nedozvěděl že v sobě nosí ještě nás malý výtvor lásky tak bych nebyl tak na dně. Ale zemřeli dva nevinní a mladí lidé! Možná tři, nevím, možná to byli dvojčata! Do očí díky téhle vzpomínce se mi nahrnuli slzy. Teď ale na ně není čas, rodiče přijedou na oběd. Aby jsme si to ujasnili. Bydlím se svonu sestrou. Byt jsem měl dříve s Veronikou, a bylo tady místo protože jsme tady měli pokoj pro hosty, a kdyby tady sestra nebyla, tak by jsem se stihl kolikrát pořezat tak, že bych padl do bezvědomí s následně umřel. Aspoň bych byl s mou dívkou na stejném místě.

,,Clayi už jsou tady rodiče!"

,,Už jdu jen mi dej čas. Musím se převléct a udělat ze sebe člověka."

Oblékl jsem si černé volné džíny, a k tomu moji oblíbenou šedou mikinu a šel jsem dolů.

,,Ahoj maminko, ahoj tati."

Pozdravil jsem je. Dívali se na mě jak na vraha. Nedivím se, když mám kruhy pod očima a vypadám jak mrtvola.

,,Hele Clayi, Vem si tu věc které se říká hřeben, kartáček a taky čistá studená voda a něco ze sebou udělej. Vypadáš jak zombie."

,,Tatínek má pravdu, buď půjdeš sám nebo se mnou. Jasné?"

,,Už jdu, ségra nemáš tu věc co se patlá pod oči a na obličej ať nevypadám jako zombie podle rodičů. Ten korektor nebo tak něco."

,,Koupelna, druhý šuplík, růžová taštička, je tam i taková houbička, je černá, tak jak si tam dáš ten korektor tak si to tím hezky rozblendíš do ztracena. Kdyžtak mě potom zavolej. Ale už tak nějak víš jak se s tím pracuje."

,,Jojojo, chápu. Prostě blbost, blbost, hubka. Chápu."

Umyl jsem si obličej studenou vodou. Kruhy pod očima už se zmírňují ale furt tam velké kruhy furt jsou. Vyčistil jsem si zuby, učesal se, a teď nastává horor. Mám si vzít ten korektor. Tak a teď ho jen najít. To je rtěnka, to zase nějaký přenosný kartáček, a tohle, počkat co?! Co tu dělají kondomy?

,,Ségra!okamžitě!Pojď!Sem!"

,,Už jdu! No co potřebuješ?"

,,Co. To. Tam. Dělá?!"

,,Není mi deset! To je moje, co na to vůbec šaháš?"

,,Takže já nemůžu za to že jsi mi řekla že to bude tady, já Nečekal že tady najdu doživotní zásobu kondomů. Tak mi tu věc radši podej,a pak se mnou zajdi koupit tu věc pod oči ať mám taky svou. Tak a teď běž."

,,Zajdu, bude se ti asi ještě hodit. Rovnou vezmeme i beauty blender a nějaký pudr na zabakovaní /znamená jakoby na zapudrování akorát mě osobně přijde lepší/ pro tebe, ať máš svoje a nějaké dalsi blbosti jako parfémy atd, taky si už potřebuju něco koupit. Jdu za rodiči, čus. A přijď ještě dneska."

Na to jsem ji už neodpověděl. Dal jsem si to Teda pod oči, rozťupkal nebo vyblendil, nevím já se v tom nevyznám. Ségra ještě řekla že si to mám nějak zabakovat? Nebo něco takového. Takže asi budu muset najít nějaký bake powder. A mám ho! Nebudu bilej jak stěna když je to tak bílé? Doufám že ne. Teď už jen se navonět a můžu jít dolů.

,,No vidíš že to jde. Přišli jsme hlavně kvůli jedné věci. Ať chceš nebo ne, musíš to udělat už je to domluvené."

,,A co?"

,,Půjdeš na terapii která by ti to všechno měla ulehčit. Budeš to podstupovat do doby dokud se z tebe nebude stávat člověk."

,,To doufám že nemyslíš vážně. Že je to blbej vtip?"

,,Není."

,,Uběhli už 3 roky a ty jsi mluvíš jen když streamuješ a nebo mluvíš jen s Dristou! Takhle to prostě nejde! Jdeš tam i kdyby jsi se měl na hlavu postavit!"

Možná mi to prospěje, ale já to už nezvládnu říct znova! Pak si tam akorát že mě budou...

To be continued

***

word count-798