Tam, kde jsou klubek konce

Tak bude ta svatba?

„Tak co? Kdy si ji vezmeš? Už jste spolu dva roky," popíchl Trega Hedry.

„Věř mi, až se tak stane, dozvíš se to. Možná budeš i na svatbě..." odpověděl mu Treg kousavě. Všichni se ho na to pořád ptali, už ho to vytáčelo. Jako by neměli nic jiného na práci než ho ženit. Nelíbilo se mu, jak ho do toho pořád tlačili. Možná i proto se zatím nevyslovil.

Věděl, že by ty otázky skončily. Ale přišly by zase jiné, další a nové. A navíc jim nechtěl dopřát tu radost. Nechtěl, aby ho „porazili" a dosáhli svého.

„Každá se chce vdávat, i když říká, že ne... Ale chce to. Když budeš dlouho otálet, uteče ti s jiným, který otálet nebude," přišel Hedry z dalším z mnoha svých mouder.

„Jo? Tak v tom případě si dej pozor, aby ti ta tvá neutekla, když se podle tebe každá chce vdávat..." rýpl si opět Treg.

„Dva roky a rok je rozdíl," namítal princ.

„Leis byla vždycky nedočkavá, vždycky byla do všeho hrrr..." uzemnil ho jeho přítel.

„Ale copak, copak? Bude svatba?" ozval se za nimi ženský hlas.

„Nejsi zvaná," odpověděli jí mladíci dvojhlasně.

„Tak který z vás? Nebo rovnou oba?" ušklíbla se Katrina.

Těmito slovy vnukla Tregovi nápad. Jednoduchý, ale geniální. Budou mít svatbu společně. Leis s Hedrym se do toho ještě tak nepohrnou a jeho tak nikdo nebude chvilku otravovat. Všichni budou spokojení.

„Společně," sdělil jí Treg a Hedry na něj překvapeně pohlédl.

„Společně?" ujišťoval se, zda slyšel správně.

„Společně," ujistil ho jeho přítel.

„Až nastane ten správný čas, uděláme to společně. Myslím, že by to tak mělo být. Jsi můj nejlepší přítel a budeš si brát moji sestru. Navíc nebudeme muset chystat dvě svatby, ale jen jednu..." zdůvodňoval mu to Treg a v hlavě si říkal, jak mazané to od něj bylo.

„Prr, prr... Jak jako beru tvoji sestru?" zarazil se Hedry.

„To ji chceš jako nechat? Jestli jí ublížíš... Jsem sice tvůj přítel, ale ona je má sestra. Jestli jí ublížíš..." nadechl se Treg.

„Neublížím," přerušil ho rázně jeho přítel.

„Kde vůbec jsou?" napadlo náhle zrzka.

„Mamka je zaučuje do tajů výroby hrudek," pronesla jakoby nic Katrina.

„Cože? Tam musím být!" odešel Treg. Výrobu hrudek si přece nemohl nechat ujít!

„Tak teď už je to jisté. Tímhle jejich hodnota stoupla. Teď už ji Treg o ruku požádat musí. S tím, jak zbožňuje hrudky, by požádal snad každou, která by je uměla vyrobit," uchechtla se Katrina.

To už však Treg neslyšel. Šel do druhé místnosti, kde probíhala příprava hrudek. Nacházeli se právě v domě jeho rodičů. Žili kousek od Bertíka, založili si tam pekárnu, která se za krátkou dobu stala doopravdy vyhlášenou.

Osvobozovali otroky. Pokaždé se jednou za čas vrátili k Tregovým rodičům, kde si odpočinuli, pomohli jim a strávili s nimi nějaký čas.

„Já už bych tak chtěla být babičkou. A vy pořád jen trajdáte po světě a vrháte se do nebezpečí... Víte, jak se o vás bojím? O všechny..." povzdechla si jeho mamka.

Když slyšel, jaké téma načala, zastavil se ve dveřích. Této debaty se nemusel aktivně účastnit, stačilo mu jen poslouchat.

„Dočkáš se," ujistila ji její dcera s úsměvem.