Humor mezi dráty

I. Ať vám zdraví slouží

"Hansi...rád tě vidím, už jsem se bál, že budu muset tu whisky dorazit sám, víš vždycky kdy se objevit." zahlaholil muž za stolem směrem ke dveřím. "Nedělej že bys to nezvládl Waltere, myslíš si, že nevím, kam se poděla láhev ze stolku toho šplhouna Franze? Ale tak dneska si dám s tebou, když tak hezky prosíš." pronesl nově příchozí s rukama nad hlavou, na znamení poražení.
"Kolik že ti to je?"
"Hansi...to se přece neříká." zakroutil rádoby vyčítavě oslavenec.
"Ale noták Walte..jsi snad ženská?" hrdelně se zařehtal Hans, zatímco Walter plnil jeho sklenici.
"Tak si to vypočítej, datum narození znáš." škodolibě nadhodil Walter s vědomím, že jeho společník v počtech neviniká.
"To je devět, plus tři, plus...ne blbost. Plus dvacet... nevypadáš na padesát tři!"
"Jestli to nebude tím, že je mi dvacet dva" zakroutil hlavou Walter s úšklebkem, a položil před jeho kamaráda sklenici alkoholu.
"No každému jde něco jiného" začal se hned hájit Hans, který očividně dával přednost cigaretám za školou před počty.
"Ale zajistil jsem ti menší překvápko" loknul si whisky a pokračoval "takže tak za půl hodiny si poslechneš písničku k narozeninám, a pak to večer pořádně oslavíme!"
Walter se zvedl ze židle a přistoupil k oknu. "Víš že když si mi to právě řekl, není to překvapení..." pochodoval od okna ke stolu a zase zpátky, přemýšlejíc nad IQ jeho společníka. "Ty jseš zase nějakej chytrej, radši mi dolej." smetl Walterovu poznámku nakřáplým hlasem, avšak jeho hostující přes sebe právě přehodil kabát, a s argumentem, ať si nalije sám zmizel z místnosti.
"Však v pohodě, každej je na narozeniny divnej. Já se taky nechci smířit s mým věkem. Jen si běž zmlátit ty ubohý existence, však chudák Hans si nalije sám..." brblal zůstávající a sáhl po lahvi.

                                   ...

Za rozbořenou barabiznou, která snad kdysi připomínala dům se ozýval hlasitý smích. "Tak s takovou ti proženou kulku hlavou dřív, než dozpíváš poslední sloku!" dostávala ze sebe těžce mezi smíchem Tess. "To nemůžeš myslet vážně!" smála se na celé kolo Adri. "A co takhle:
Hodně štěstí zdraví,
Idiot dnes slaví,
Než mi hlavu prostřelí,
Pohni tou svou prdelí,
A rozbal si dárky,
Možná tam máš párky,
Dala bych si taky,
Ale musím do plynu,
Až se zvednou mraky,
Zahrabou mě pod hlínu....

Zazpívala svoji verzi Tess, zatímco se Adri válela po zemi v záchvatu smíchu. "Tak za tohle půjdem do pekla!" Vydala ze sebe Adri. Obě se smály, aniž by měly potuchy, že za rohem vše slyší právě oslavenec, pro kterého je píseň určena, a který právě neví jestli se naštvat nebo smát.
"Konec legrace, už nemáme čas, pojď se vrátit." vystřízlivěla první Adri a táhla Tess směrem k jejich děravému stanu, který sdílely ještě s jednou rodinou.
"Takže plán zní takhle..." začala Tess. "Zazpíváme tomu tyranovi- ne že bych věděla kdo to je- pak zašijeme ty plachty, a večer si "obstaráme" pytel rýže a nějakou kukuřici, chudák Gabriela se ztrácí před očima a její děti taktéž."
Tess noční adrenalinové krádeže jídla milovala, nebojí se smrti, o čemž vypovídá i její písnička. V táboře si o ní každý myslí že je blázen- kdo by taky vtipkoval o smrti. "A neukousla sis náhodou trochu velké sousto? Pytel rýže a kukuřici?" nevěřila Adri vlastním očím.
"Chleba stačit nebude, jestli má Gabriela a její děti přežít, potřebujeme alespoň tolik, jestli nechceš mít stan jen pro nás, což samozřejmě nechceš!" argumentovala starší, než stihla Adri namítnout že z čistě sobeckých důvodů by to mělo i svá pozitiva.
"Hej! 6029! 1046! Ke mně!" přerušil debatu Ananas křičící jejich čísla.
"Jsme snad psi?" Rozčilovala se Tess.
"Vážně si myslí, že si pamatuju svoje číslo?" přidala se Adri. "Kde si myslíte že jste?!" prskal Ananas. "Teď zrovna tady...Adri ty mě vidíš? Já tebe jo..." dělala hloupou Tess, které ihned přistála na tváři facka. "Jau! Svině!" odplivla si.
"Co si to..." začala Adri, ale Ananas opět napřáhl ruku, ale jakoby se zasekl v pohybu a nakonec neuhodil.
"Cc... určitě pro tvoje pěkný oči." sykla Tess k Adri a promnula si tvář.