4.

99 9 3
                                    

Ten večer u Marinette: stála jsem na balkoně opřená o zábradlí, a koukala jsem se na Paříž krása...
.
Na jednou jsem slyšela za sebou ránu v tu chvíli jsem sebou cukla a okamžitě jsem se otočila
.
stál tam Pařížský superhrdina černý kocour, a řekl: Ahoj nevylekal jsem svoji princeznu a lehce mě políbil ruku.
.
Já jsem odpověďěla: Ne ne.... Co pak potřebuješ kocoure... K: Nic jen jsem tě chtěl pozdravit než odjedu.
.
Nechtěla jsem vypadat divně tak jsem se zeptala: a kam jedeš? No víš jedu zítra večer na měsíční tábor.
.
Já už jsem to sice věděla ale stejně mně to přišlo divné protože to samé řekl i Adrien
.
no nebudu se v tom rypat
.
Tak odpovím: oh aha já taky jedu na měsíční tábor.
.
K: hm.. jako bych to někde slyšel tak počkat to řekla i beruška něco mi tu nesedí ale to zjistím později
.
odpovím ji: to je skvělé.
.
M: vlastně ani ne...
.
K: jak to?
.
M: no víš já už jsem měla s přáteli domluvené plány na prázdniny, přespávačky, kalby, chození ven a tak znáš to ne..
.
K: ano... moc dobře.
.
Chvíli jsme si ještě tak povídali ale kocour už musel domů protože bylo 22:30 a já už jsem byla taky docela unavená.
.
Šla jsem dovnitř a šla si udělat hygienu
.
dala jsem najíst Tikki
.
potom jsem sebou praštila o postel a hlasitě vzdychla a řekla jsem si že už mám ten náročný den za sebou
.
a během 5. minut jsem usla.
.
Omlouvám se že tahle kapitola je dost krátká ale nemám moc času možná ještě bude❤️‍🔥

''na nic'' tábor Dokončeno-✅Kde žijí příběhy. Začni objevovat