Strážce tajemství ✔️

4. Útok

...Strážce tajemství!” Macíkovy zazářili oči. „Ale kdo je ten Strážce?” zeptal se. „Ty to nevíš? Nestalo se v poslední době něco divného?” Macík se zamyslel. „P-prý mi zářili oči,” vykoktal ze sebe. Hlas sovy zněl nadpozemsky, byl hluboký s ozvěnou. Hřměl jako hrom. „A víš, co to znamená?” „J-já jsem Strážce tajemství??” vykřikl Macík s nejistým štěstí v hlase. Sova kývla hlavou. „Měl by si jít, tvoje třída je zpět ve škole a na město se žene nebezpečí!” zahřměla sova. Macík zavřel oči...

„Macíku! Ty jsi usnul!” zahoukal Houkáček, když Macík otevřel oči. Usnul? Takže to byl jenom sen? Macík se nemohl zbavit představy, že celé to proroctví byl jenom sen, a nic není pravda. Připadal si jako blázen. „Musím si s tebou promluvit, Houkáčku,” zašeptal Macík.
Odešli na školní záchody, kam nikdo nechodil. Prý byli prokleté. „No? Co se děje?” „Zdál se mi sen. Přišel ke mě král hvězdných sov z rodu Puštíků a řekl, že se sem blíží nebezpečí a...” „A co?” Houkáček hltal každé jeho slovo. „A.. a řekl mi, že jsem Strážce tajemství...” „Opravdu??? Tak to je skvělý!” vykřikl Houkáček. „Pšt! Tišeji!” zabručel Macík. „Není, blíží se nebezpečí, a já nevím, jak město zachránit!” Macík byl rozzlobený. „Neboj, to vymyslíš!” uklidňoval ho Houkáček.

„Děti! Schovejte se! Blíží se Sovice Sněžní!” zakřičel pan učitel s celá třída propadla panice. „Macíku, musíme něco vymyslet!” Houkáček ukázal směrem ke dveřím od školy. Byli zabarikádované a všechny okna zavřená. „Jak nás teď zachráníš?” „Já nevím! Já nevím!” panikařil Macík. „Vzadu je tunel, vede ven ze školy,” zašeptal Macíkovi do ucha. Kolem něj se rozzářili třpytky. Rozletěly se směrem, kam vedla cesta z Třpytek. Houkáček letěl za ním. „Ne, Houkáčku. Zvládnu to sám. Něco se ti stane. Zůstaň tady.”