Dvířka k Viki

Kouzelná dvířka

Nelly:
Začala sobota a my s Rosie jsme šly okamžitě dolů. "Rodiče už šli asi do obchodu" řekla Rosie když jsme se zmateně rozhlíželi po místnosti kde jsou rodiče.
"A jo, ona je sobota" zasmály jsme se ale v tu chvíli jsem si všimla že se něco leskne v naší tajné místnosti o které rodiče neví a je u koupelny. "Hele, není něco v naší tajné místnosti?" zeptala jsem se Rosie a ta se do ní zadívala.

"A jo no, jdeme tam!" zavelela Rosie a tak jsme šly. "To jsou...malá dvířka?" řekla překvapeně a já ukázala že nevím. "Kam asi vedou?" řekla jsem překvapeně a trošku i vystrašeně, viděla jsem že podobný pohled má i Rosie. "To nevím, pojďme to zjistit" odpověděla a otevřela je.

"Ty se nebojíš?" řekla jsem a trošku se klepala. "Možná jo ale jsem strašně zvědavá co tam bude a proto tam chci" řekla Rosie sebevědomě a tak jsem se taky zkusila postavit strachu. "Tak já jdu, pokud chceš jít se mnou tak pojď" řekla a vyrazila. Uklidni se a jdi! Vyšla jsem za Rosie. "Zajímavé" koukala jsem se okolo sebe dokud jsem nenarazila do páčky kvůli které jsme se začaly propadat skluzavkou.

"Aaaaaaa!" křičely jsme s Rosie a totálně jsme netušily co se bude dít. Rosie dojela nakonec skluzavky a začala se tam poohlížet. Dojela jsem taky a šla na opačnou stranu místnosti než Rosie. "Tady jsou nějaké dveře!" zakřičela jsem najednou a uviděla dveře ke kterým jsem běžela. "Tak je otevři!" křičela napjatě Rosie. "Otevři je ty" řekla jsem tvrdohlavě a tak je Rosie otevřela. "Vítejte" přivítala nás u dveří ALYA a vytáhla nás k sobě kde bylo krásné město! "A-Alyo?" vykoktala jsem překvapeně.

"Vy mě už znáte? To je super, tak pojďte, Kocour už vás čeká" řekla Alya a někam nás začala táhnout. "Tady máme školu do které chodíme já, Nino, Marinette, Adrien, Viki a odteď i vy dvě" usmívala se Alya a já se nestačila divit. "Páni, bude nás učit slečna Bustierová?" zeptala jsem se s nejistotou protože mít Mendělejevovou jsem fakt nechtěla a myslím že ani Rosie ne!

"No jasně, slečna Bustierová je prostě úžasná" řekla a vedla nás někam dál ulicemi města kolem starších baráčků a domečků. "Tak tady je hudební škola, údajně tady chodí Lila ale nikdo z učitelů ani učitelek to nepotvrdil takže si asi zase vymýšlí" ukázala na budovu a k tomu povídala Alya a my jsme ještě nevzpamatovaně překvapeně koukaly na sebe.

"Po-počkej, jakou Viki myslíš?" zeptala se opatrně Rosie Alyi. "Jasně že Wolfovou, vaší idolku" zasmála se a já jsem chtěla radostí zapištět. Iiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii! Dneska se uvidím s Kocourem a možná i s Viki! Já se asi radostí zblázním. Myslím že Rosie si myslela to stejné nebo aspoň něco podobného. "Ahojky" ozvalo se z nebes a tam skákala beruška. "Čau Beruško!" pozdravila ji Alya a usmála se na berušku.

"To je Beruška ale jestli znáte mě tak Berušku už určitě taky" chychotala se Alya a vedla nás někam do menší tmavé uličky. "Čau kámo" řekl Nino a dal Alye placák. "Už se znáte?" zeptala se mě a Rosie Alya a já na souhlas řekla "Čau Nino". "Čau holky, Alyo, to jsou ty dvě vyvolené?" zeptal se Nino Alyi a ta okamžitě ukázala jakože to nemáš prozrazovat! "Pardon!" omluvil se Nino a radši už mlčel.

"Nevadí ale teď už pojďme za Kocourem" řekla Alya a koukla na hodinky. "To už je nejvyžší čas!" strachovala a začala trochu pospíchat. "Potom si prohlédnete zbytek města ale teď jak říkám musíme za Kocourem kde čeká Kocour a Vi..." pozastavila se ale už to nedokončila. Omggggg, co se asi bude dít?

"Tak to bude ještě hodně zvláštní" zašeptala jsem Rosie a ta přikývala. "To si piš" zašeptala mi odpověď. "Jsme tady" řekla Alya s Ninem když jsme se zastavili před menším zdobeným domečkem. "Běžte sami dovnitř a vše podrobné zjistíte" kývla Alya a Nino nám otevřel dveře do toho domečku.

Otevřeli se dveře do kterých jsme vešly a stály jsme na chodbě kde byly schody kolem kterých vedly šipky nahoru a tak jsme vyrazily. Šly jsme po šipkách nahoru až k velkým dveřím. "Otevřeš je?" zeptala se Rosie a tak jsem je otevřela.

"Jee, vítejte u nás"