𝙇𝙚𝙩𝙩𝙚𝙧𝙨 𝙛𝙤𝙧 𝙮𝙤𝙪

.

Šel jsem dát poslední dopis do schránky. Podporovalo to ve mě ten pocit, že je to za mnou i když to Jimin neví. 

Když jsem tam přišel a viděl ty předchozí čtyři dopisy, nepřekvapilo mě to. Jak by si je taky mohl vzít, když už tady nebydlí. 

Naposledy jsem se na ten dům podíval, a pak pomalu odcházel pryč. Nevěděl jsem kam jít. Chtělo se mi brečet, ale nemůžu, budu stejně silný jako Jimin. Nakonec jsem se rozhodl jít na místo kde mě Jungkook už jednou zachránil. 

Tak jsme se taky seznámili. Chtěl jsem skočit z toho mostu, který jsem tak moc nesnášel. Moje máma s tátou mě nechali doma samotného a pak si pro mě přišla policie s tím, že jsou mrtví, že se sami zabili, přesně na tom místě ke kterému mířím jsem zjistil až dospělý a tehdy jsem chtěl skočit taky. Jungkook mě chytil. Nechtěl mě pustit. Měl mě pustit. Kdyby mě pustil měl by lepší život. 

Už jsem byl na místě, sedl jsem si a hlavu opřel o zábradlí. 

Chtěl jsem být silný, ale nepovedlo se to. Začal jsem brečet. Potřebuju Jungkooka. Kde je můj Kookie?

Když jsem utěšil aspoň třas mého těla, rozhodl jsem se to ukončit. Všem bude líp, hlavně Jungkookovi. 

Sedl jsem si na zábradlí a chvíli se jen díval na auta jezdící pode mnou. Pár lidem způsobím šok až skočím... No to už ale nebude můj problém.

Už jsem byl připravený když v tom... 

,,Hyung!"

Kookie? Jungkook je tady? Přišel pro mě? 

Byl jsem zmatený a úplně vykolejený, ale dřív než jsem stihl jakkoliv reagovat, Jungkook mě zatáhl pryč od okraje a sevřel mě v objetí. 

,,Hyung, proč jsi- proč-" přes slzy se sebe nemohl nic dostat a já byl v tu chvíli úplně mimo realitu, jediné co pro mě existovalo bylo jeho objetí. Klečel jsem na zemi a brečel mu do hrudi. 

,,Hyung, p-pojď půjdeme j-jinam a všechno si v-vysvětlíme." řekl stále otřeseně, ale já ho nechtěl pustit. ,,Yoongi, ř-řekni něco. Prosím." poprosil a pohladil mě po vlasech. 

,,M-miluju tě." dostal jsem ze sebe a ještě víc jsem ho stisknul kdyby náhodou reagoval jinak. Bál jsem se jeho reakce. 

,,Já vím Yoongi. Četl jsem ty dopisy, proto jsem taky tady. Bál jsem se, že to budeš chtít udělat a jen představa toho, že bych přišel o pár vteřin později nebo by ses nezastavil po tom co jsem na tebe zavolal mě tak bolí. Všechno bylo špatně a ani nevíš jak moc chci vrátit čas. J-já... Věřil jsem Jiminovi. Já mu věřil všechny ty hnusné věci co o tobě říkal. Nebyl jsem zvyklý na to, že mi někdo lže. Ty jsi mi totiž pokaždé říkal pravdu a když jsem se tě na nějakou věc co říkal Jimin zeptal, t-tak jsi se na mě jen zklamaně podíval a já to nechápal. Odpusť mi to. Všeho moc lituju, ale nejvíc toho, že jsem tě nechal samotného. Taky tě miluju Yoongi. Ani nevíš jak moc a jak dlouho." řekl Jungkook. Teď se rozbrečel naplno a pořád si mě k sobě tisknul. 

,,Promiň Kookie. Byl jsem sobec. Byl jsi jediný koho jsem měl rád a komu jsem věřil a i přes to jsem tě nechal trpět. Neměl bys ztrácet čas se mnou, jsem špatný příklad toho jak se máš chovat a vím to celou dobu, jediný problém je v tom, že tě nedokážu pustit." řekl jsem mu na to. 

,,Tak mě nepouštěj."