Up and Down

Chapter 9

 My brother needs me...

        U počítače jsem seděla už několik hodin. S brýlemi na nose a s vlasy do vysokého neupraveného culíku jsem kolem druhé hodiny ráno psala článek do práce. V tom všem co se před několika dny stalo jsem na práci zcela zapomněla a to jsem článek měla odevzdat už zítra, teda vlastně dneska. Mobil, který jsem měla položený vedle notebooku mi neustále zvonil a to už několik dní vkuse. Nejčastějším volajícím byl Ryan. Hned za ním se ale držel Scott a Aiden. Zato Derek mi volal pouze jednou, žádná esemeska, nic. Nejspíš byl jediným z nich, kdo to doopravdy pochopil.

Jeden z nich ale přeci jen vedl, a to tím že na mě čekal před domem.

Předchozí den:

        Byla jsem odevzdat knížky v knihovně a domů jsem se vracela až k večeru. Dny se krátily, a tak už kolem páté hodiny zahalila New York tma.

        Vystoupila jsem z auta a následně ho zamkla. Teplou bundu jsem si přitáhla blíž k tělu, když do mě narazil silný a studený vítr. Vlasy se mi okamžitě rozvlály do všech různých světových stran a já se je jen marně snažila zkrotit.

„Jsem se ani nemusela česat," zamumlala jsem si nespokojeně sama pro sebe. Aniž bych se dívala před sebe, vytáhla jsem z kabelky klíče od domu. Jakmile jsem ale své oči zabodla do prostoru přede mnou, STRNULA jsem uprostřed pohybu. O dveře se opíral Ryan. Přes hlavu měl kapuci, ale i tak jsem viděla jeho rudé tváře od šlehajícího větru.

        Když mě uviděl udělal jeden krok blíž ke mně, ale hned poté se zastavil. Jakoby nevěděl, co ode mě čekat. Nevěděl, jak budu na cokoli co řekne, reagovat. Náhle jsem pro něj byla někým úplně neznámým. Stejně jako on pro mě.

        Mysleli jsme si, že o sobě víme všechno. A on o mě doopravdy věděl téměř všechno. Jenže já o něm nevěděla najednou vůbec nic. Dokonce ani jeho jménem jsem si nebyla jistá.

„Co chceš?" odhodlala jsem se promluvit jako první.

„Měli bychom si promluvit," udělal jeden krok blíž ke mně a já začala prudce kroutit hlavou.

„Já s tebou nechci mluvit,"

„Jamie, měla bys mi říct, co se stalo. Jsi v pořádku?"

        Pevně jsem sevřela klíče v mé ruce, až se mi začaly nepříjemně zarývat do kůže.

„Já ano," kývla jsem s neupřímným úsměvem na tváři, „jenže Caroline kvůli vám mohla umřít. Kvůli mně! Chápeš to?! Připadám si, jak totální kráva,"

„Jamie, nech si to vysvětlit a řekni mi, co se stalo,"

„Já nechci, abys mi něco vysvětloval," vyřkla jsem hlasitě a prošla kolem něj ke dveřím. Cítila jsem jeho příjemnou vůni, která se jen lehce mísila s cigaretami. Tak moc bych potřebovala alespoň jedno jeho objetí. Chyběl mi, aniž bych si to chtěla přiznat.

        Rozklepanýma rukama jsem zastrčila klíč do zámku a otočila.

„Já tě nemůžu ztratit," zašeptal mým směrem, ale já ho ignorovala. Zatlačila jsem do dveří a ty se následně otevřely. Vešla jsem do domu, ale ještě než jsem za sebou zavřela dveře, podívala jsem se na Ryana. Stál čelem ke mně a s nadějí v očích se na mě díval.