Behind the wall (Ereri/Riren)

Behind the wall

Zdravím, 

před tím, než tento příběh začnete číst, vám chci jen sdělit, že se nejedná o žádné mistrovské dílo. Tato povídka vznikla za jednu noc, za účelem výzvy, kterou jsme si s kamarádkami zadaly. Příběh libovolné délky měl obsahovat oheň, les a zeď. Vím, že spousta věcí občas nedává úplný smysl, takže to berte na lehkou váhu. 

Tak jestli vás ten předchozí odstavec neodradil od přečtení tohoto krátkého příběhu, doufám že si jeho čtení užijete :)

-Rin

Vše to začalo, když se pár smaragdových kukadel setkal s chladným pohledem ocelových očí. Nikdo tehdy nemohl tušit, že za pár hodin poté, se jejich bezchybný systém sesype jako domeček z karet. Město. Tak toto perfektní místo nazývali.

Říkali, že za zdí není nikdo schopný přežít, a i přes to se tam občas pokouší nějaký člověk dostat. Jsou to výjimky, ale stává se to. Ovšem lidé v čele Města se snaží udržet systém na svém místě, a tak proto posílali stráže, aby uprchlé lidi přivedli zpátky.

Eren sám nebyl největší fanoušek toho, jak to v Městě fungovalo, ale zařadil se do řady a držel jazyk za zuby. Hnědovlásek byl u stráže jen pár let, i tak se mu podařilo dostat do jednotky, která se vydávala za zeď do lesů. Běžně se jim nepodaří nic najít, ale mají i šťastné dny. Takovým dnem, se stalo poslední pondělí jarního období. Tehdy se jim podařilo získat stopy uprchlého člověka, které byly maximálně den staré. O šest hodin později táhli omráčeného černovláska do Města.

„Levi Ackerman, 26letý muž, který z Města utekl před sedmi měsíci," přečetl Eren z jeho tabletu ihned po příchodu do místnosti. Zelenooký vzhlédl od zařízení a spatřil Leviho připoutaného k pevnému výklenku výslechového stolu. Černovlasý mladík s rýsujícím se monoklem okolo levého oka hleděl na své ruce, a nejspíše nad něčím přemýšlel. Na nově příchozího v místnosti se Levi podíval, až tehdy, když se posadil do křesla naproti němu. Byl to onen moment, kdy se jejich oči poprvé a zároveň po milionté střetly. Pochopitelně si ani jeden z nich nevzpomínal na jejich předchozí životy prožité bok po boku. Trvalo nemalou chvíli, než Eren promluvil:

„Ehm...je celkem pozoruhodné, že se ti mimo Město podařilo přežít sedm měsíců." Levi na to nic neřekl, a proto Eren pokračoval. „Utekl jsi více než před půl rokem, měl jsi tolik času od Města utéct co nejdále...skrýval ses úctyhodnou dobu na to, aby si udělal takovou chybu, a nechal za sebou tolik stop...skoro jako by si chtěl, abychom tě chytili..."

Levi byl překvapen stylem, jakým hnědovlasý mladík mluvil o jeho útěku. Čekal, že bude chtít vědět, jak se mu podařilo z Města dostat, aby mohli případné nedostatky napravit. Ani ve snu by ho nenapadlo, že ho bude vyslýchat někdo, komu by došlo, že dostat se zpátky do Města, byl ve skutečnosti jeho plánem. Zdá se, že je poněkud podcenil.

„Víš, nedivím se, proč si v první řadě utekl, co ale nechápu je, proč se po takové době vracet? Nevypadáš jako někdo, kdo by byl vystrašený z divoké zvěře, nebo ti chyběla teplá sprcha." Černovlásek se uchechtl.

„Překvapuje mě, že jsem vyslýchán někým, jako ty. Tvoji kamarádíčkové asi ani neví, že kdyby si měl tu možnost, sám bys utekl za zeď hned teď, a to předpokládám ani nevíš o polovině zvěrstev, co se tady dějí. Stačí ti znát tu malou část a už s tím nechceš mít nic společného, ale máš strach, že by tě chytili, a přišel by si o všechno, co sis tady za tvých pár let vybudoval. Věř mi, kdyby si věděl všechno, tak tě tu už nikdo nikdy neuvidí, nebo budeš chtít, aby tohle systém lehl v plamenech." Leviho slova Erena překvapila. Dobrou chvíli na něj jen hleděl, a vstřebával vše, co mu černovlásek pověděl.