Příběh Dračích Jezdců [BxB]

No. 5:Living with the Devil

Natáhl chvějící se ruku směrem k křídlu. Pohladil hebké a přitom tvrdé šupiny a přitiskl se blíže ke hřejícímu tělu, co ho chránilo před vším zlým.

Poprvé po pěti letech usínal s pocitem bezpečí.

°°°

Těsně nad ránem chlapce probudily vibrace a vrčení.

Bentley.

Brooks se z reflexu rychle zvedl do sedu a rozhlédl se po scéně.

Když se zelenookému podařilo pořádně zaostřit raním zrakem a zjistit následnou situaci, okamžitě vystřelil do stoje.

Tedy, tak jak mu řetězy stále věznící jeho zápěstí povolily.

Před ním stál nakrčený v obranné pozici jeho drak a tlumeně vrčel na krále, který stál s výsměšným úsměvem mezi jeho dvěma vojáky, kteří měli před nimi natažené kordy mířící špičkou k Benteleym.

„Heleme se, kdopak se probral." řekl smějící se král.

Ve vteřině se výraz černookého změnil na kamennou masku.

Byl naprosto nečitelný.

A to, že králův výraz nedokázal přečíst ani chlapec, bylo co říct. Neboť Brooklyn byl velmi dobrý ve čtení lidí.

Měl spoustu příležitostí trénovat.

„Řekni tomu svému čoklovi," Bentley znechuceně zavrčel nad oslovením mířeným na jeho osobu, „ať se klidí z cesty. Vyrážíme."

Chlapec to ovšem neměl v plánu. Stále králi tvrdě hleděl do očí a nehnul se ani o píď.

A drak nechápal, jak zelenooký může být pod tvrdou maskou tak milující, nesmělý a stydlivý, jak ho Bentley již sám měl tu čest poznat.

Král se stále vražedně díval do chlapcových očí.

„Buď to půjde po dobrým, nebo po zlým." řekne král přes zatnuté zuby. Co si jako ten otrok myslí?

Černooký cítil jak mu vystupuje žíla na čele a bolí ho čelist od toho, jak silně ji zatíná.

Podíval se chlapci do očí.

Zelenooký nebyl hloupý, chápal, že když po zlém, tak ublíží drakovi.

Nevěděl, jestli dělá dobře, ale věděl, že je to nejvýhodnější možnost pro Bentleyho.

Proto spolkl nervozitu a klepající se rukou šáhl na Bentleyho hřbet.

Ten pod jeho dotekem povolil, ale neuklidnil se úplně. Stále cenil zuby, po kterých mu tekly sliny, vydával vražedné vrčení a panenky svítivě modrých očí měl stažené do úzké linky.

„Bentley, nech toho. Prosím." řekl něžně mladý chlapec snažící se, aby se mu hlas neklepal tak jako jeho ruce.

A drak přestal. Jakmile zaslechl prosbu v Brooksově hlase, přestal a ustoupil malý krok do strany.

Stráže tedy složili zbraně a i s klíčem se chtěli vydat za otrokem.

Ale král je zastavil zvednutím ruky.

Ruku poté natáhl, aby mu na ni voják mohl položit klíč, což také hned udělal.

Zelenoočko nad tímto němým rozkazem hlasitě polknul.

Král se k chlapci rychlým krokem vydal a znovu omezil jeho osobní prostor. Chlapec chtěl před králem ustoupit, ale ještě než stihl udělat krok, král ho chytli za zámek řetězu, a tak ho udržel na místě.