Povídky bez názvu

Sen

Vzbudím se ve své posteli, otočím se a podívám se na budík. „Ach jo," povzdechnu si. Je chvilku po druhé a já, i když musím vstávat až za čtyři hodiny, vím že už neusnu. Přetočím se na bok, když vtom uslyším zezdola nějaký šramot. „Co to asi je? Teď by dole nikdo neměl být, možná dostal brácha hlad a šel si něco dát." Zaposlouchám se pořádně do okolních zvuků, „brácha to ale není, ten chrápe vedle mě v pokoji, a rodiče touhle dobou ještě spí," přemýšlel jsem. „No nic, asi to radši půjdu zkontrolovat," povzdechnu si. Vylezu z postele, vlezu si do papučí, které mám vedle postele, v pyžamu vyjdu z pokoje a vydám se dolů po schodech. Vejdu do kuchyně a první, co zaznamenám, je neskutečná zima. „Že ona mamka zase zapomněla zavřít okno v obýváku," pomyslím si a vejdu do obýváku, kde – jak jinak – vidím otevřené francouzské okno. Vydám se směrem k němu, s úmyslem zavřít ho, když vtom uslyším nějaký šramot zpod gauče. Sehnu se a podívám se tam. Napřed pod gaučem nevidím vůbec nic, ale najednou na mě vykouknou dvě velké zelené oči. Ztratím rovnováhu a spadnu dozadu. „Fuj tys mě ale vylekala," ulevím si. „Byla to jenom kočka, která sem vlezla otevřeným oknem." říkám si „Ach jo, a kvůli tobě jsem vylezl z postele tak brzo." povzdechnu si. „Tak šup, vylez od tam," snažím se kočku dostat zpod gauče. V tom za sebou uslyším kroky. „Co tady děláš kluku?" slyším říkat neznámého, pomalu se otočím a vidím, že nic nevidím, protože jediné, co vidím, je hlaveň pistole mířící přímo do mého obličeje. „Moc mě to mrzí kluku, já nechtěl nikomu ublížit, ale tys měl raději zůstat v posteli." Uslyším ránu, a pak už nic necítím.

Rychle se celý zpocený posadím na posteli. „Byl to jen sen," říkám si, „nic se ti nestalo, nikdo tady není, všechno je v pořádku". Když v tom uslyším zezdola nějaký šramot.

„Co to asi může být? Teď by dole nikdo neměl být. Možná dostal brácha hlad a šel si něco dát," zaposlouchám se pořádně do okolních zvuků, „brácha to ale není, ten chrápe vedle mě v pokoji, a rodiče touhle dobou ještě spí," přemýšlel jsem. Rozhodnu se že to půjdu zkontrolovat, a tak vylezu z postele, vlezu si do papučí. V pyžamu vyjdu z pokoje a vydám se dolů po schodech. Vejdu do kuchyně a první, čeho si všimnu, je neskutečná zima, „Že ona mamka zase zapomněla zavřít okno v obýváku," pomyslím si a vejdu do obýváku, kde – jak jinak – vidím otevřené francouzské okno. Vydám se směrem k němu, s tím že ho zavřu, když vtom uslyším nějaký šramot zpod gauče. Přejede mi mráz po zádech. Sehnu se a podívám se tam. Napřed pod gaučem nevidím vůbec nic, ale najednou na mě vykouknou dvě velké zelené oči.




Já si řekl že dám jako první příběh něco s pozitivní 😷 atmosférou, ale dostali jsme za úkol napsat do slohu vyprávění na téma nezvaný host tak jsem to sem dal.Co si o tom myslíte, co bych měl podle vás zlepšit. Budu rád za všechny komentáře

UwU 24_8_74