A Beautiful Catastrophe (Sebastian Stan) ✓

7. Část

„Chceš k vajíčkům slaninu?" Liv se zeptala svého malého syna, který seděl u kuchyňského stolu a vedle něj seděl hezký Rumun.

„Jo!" Zajásal.

Usmála se a přinesla plný talíř jídla. Začal jíst, ale ne dřív, než si Seb taky kousek vzal. Sebastian vstal a došel ke sporáku, kde byla Liv a položil jí ruku na záda.

„Běž si sednout a najez se, vaříš už od rána. nech mě to udělat," Sebastian řekl, když se jí snažil vzít špachtli, aby mohl otočit palačinky.

„Ne!" Zahihňala se, zatímco si držela špachtli u hrudi.

„Olivie," Řekl škádlivým tónem.

„Sebastiane," Vrátila mu to se stejným tónem hlasu.

„Podej mi to," pokusil se to říct vážným tónem, ale jeho smích mu to znemožnil.

„Běž si sednout, nebo nedostaneš palačinky!" Liv se zahihňala.

„Dobrá, zatím si vyhrála," Seb se uchechtl.

Když odcházel, Liv se nemohla se ubránit obdivu, byl tak hezký po ránu a v těch flanelových pyžamových kalhotách a bílém tričku, vypadal ještě líp. Ještě víc ji však uchvátilo to, když se posadil, Blake se mu posadil do klína a Seb mu vtiskl polibek na vršek hlavy.

Usmála se a začala plnit talíře horkými palačinkami. Vzala je ke stolu a všichni tři je rychle začali jist. Jakmile byli všichni hotovi, Blake si chtěl jít hrát a Liv přikývla, zatímco uklízela nádobí.

„Sebby, zahraješ si se mnou?" Zeptal se.

„Pomůžu tvé mamince s nádobím a pak si s tebou budu hrát, kamaráde,"Seb ho ujistil, zatímco si Blake šel hrát do vedlejší místnosti, Seb se vydal za Liv.

Sebastian posbíral zbytek nádobí a odnesl do kuchyně, kde byla Liv. Snažila se mu vysvětlit, že nepotřebuje jeho pomoc, ale on se nechtěl vzdát a i tak ji pomohl uklidit kuchyň.

„Takže..." Seb začal. „Jak se cítíš po včerejší noci?"

„Jsem v pohodě," Přikývla, než se k němu otočila. „Bolí to, ale jsem v pořádku."

„To rád slyším," Odpověděl.

„Hodně jsi mi pomohl Sebastiane. Opravdu jsi změnil Blakeovi život, ale i také mě. Jsem tak ráda, že jsme se nastěhovali vedle tebe," Liv připustila.

Sebastian cítil, jak ho jeho srdce hřeje, když jí řekl: „Nemáš ani ponětí, jak já jsem šťastný, že jste se sem nastěhovali."

„Já jen...hodně mi na tobě záleží Sebe," Kousla se do spodního rtu, zatímco se objímala kolem ramen.

Přešel k ní a jeho svalnaté paže objaly její malou postavu, ale jednou ji pohladila po tváři. Opřel si čelo o to její a zašeptal: „Liv, prosím, řekni mi, že mě miluješ tak, jako já tebe. Nikdy ti neudělám to, co ti udělal Jack. Chci ti dát všechno, co on ne. Chci být s tebou a Blakem. Nechtěla jsem to takhle udělat, takhle to na tebe vyhrknout, ale miluju tě, Olivie."

„Ach Sebastiane," Zvedla ruce, aby mu prohrábla jeho měkké husté vlasy a on jí jemně přitiskl rty na krk. „Já tě taky miluju. Je pro mě tak děsivé to říct. Nechtěla jsem sama sobě dovolit někoho znovu milovat, ale nemůžu si pomoct. Věřím ti a miluju tě."

„To je všechno, co potřebuji. Jen potřebuju vědět, že mě miluješ a dáš mi šanci, protože vím, že můžeme mít opravdovou lásku," Řekl jí to a jí začaly po tvářích stékat slzy štěstí.

Sebastian dokončil slova něžným, ale láskyplným polibkem, až se mu skoro Liv v náručí roztekla. Bála se, že se znovu do někoho zamiluje, ale u Sebastiana si nemohla pomoc. Nešlo ho nemilovat, a ona věděla, že on stojí za to riskovat, věděla že on jí neublíží.

Jakmile se odtáhli od polibku, Liv mu položila hlavu na hruď a on jí vtiskl jemný polibek na vršek hlavy. Ti dva tam stáli uprostřed kuchyně, jen se drželi a oba se cítili naprosto spokojený, protože každý z nich věděl, jak je tohle správné.

Tak už jen Epilog !

Omlouvám se, že je část zase takhle pozdě a taky se rovnou omlouvám za případné chyby.

Budu ráda za váš názor na část nebo vote <3